On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
O kvalitách certifikační autority PostSignum, která zabezpečuje třeba provoz Datových schránek, svědčí to, že v rozporu s vlastní certifikační politikou podepsala cizí doménu crv.mdcr.cz.
Z organizace IFPI unikla důvěrná zpráva týkající se boje proti pirátství. Ze zprávy lze vyčíst současnou protipirátskou strategii IFPI – ta je zaměřena jednak na eliminaci přímého sdílení uživateli, ale v nemalé míře i na likvidaci serverů jako The Pirate Bay. A navzdory důkazům svědčícím o neúčinnosti blokace serverů jako TPB, považuje IFPI toto řešení za téměř dokonalé.
Na serveru GNU.org vyšel český překlad článku Můžete svému počítači věřit? Autor se zde zabývá obecně technologiemi, které (pod záminkou zvyšování bezpečnosti) berou uživateli nadvládu nad jeho vlastním počítačem a předávají ji do rukou korporací.
Centrální registr vozidel se od svého spuštěný potýká s drobnými problémy. Doufáme, že až se zaplatí jeho dodavateli dalších 27 mega, už to bude sluníčkové. Bylo zjištěno, že cca 800 000 záznamů není možné převést do databáze nového systému CRV.
Po dřívějším patentování odposlechu mj. i komunikační technologie Skype a po pár dní starém průšvihu s posíláním zpráv chybným příjemcům je okolo této technologie stále nejasno.
Zajímá vás, jak NSA sleduje občany (nejen ty americké)? Tak čtěte, dozvíte se. Whistlebloweři velmi pochybují, že je současný stav v souladu se 4. dodatkem Ústavy USA.
Japonská policie zatkla čtyři novináře kvůli tomu, že prodávali časopis s přiloženým DVD obsahujícím zálohovací nástroje (umožňující zálohovat i DVD s DRM). V Japonsku platí nyní zákon, umožňující například za stažení jediného hudebního souboru poslat člověka až na dva roky do vězení.
Indonésie při příležitosti příchodu postního měsíce Ramadánuzablokovala zhruba milion pornowebů. Odblokovány již nebudou, naopak se jedná jen o „začátek“ a cenzura bude dále sílit.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.