On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Neobvyklá forma cenzury se objevila v Izraeli. Tamní parlament schválil zákon, který v reklamách zakazuje příliš hubené modelky. „V Izraeli se na reklamách nebudou smět objevit modelky s BMI pod 18,5 bodu nebo osoby, které vypadají, že takovou hodnotu BMI mají.“ Píší na Shekel.cz
Kanadská policie navrhla (ve třech variantách) zavedení nové „internetové daně“, z níž by se financovalo získávání provozních a lokalizačních údajů a instalace odposlechů (doposud placené z běžných provozních prostředků policie). Vláda zatím návrhy odmítla, vlastní řešení nenabídla.
Britská vláda plánuje využít bezpečnostní kamery (s rozpoznáváním registračních značek – ANPR) k zajištění, aby do aut bez povinného ručení nebo bez placení silniční daně nemohlo být natankováno palivo. Pumpaři, kteří to již nyní „schytávají“ kvůli vysokým cenám paliv, jsou ostře proti, protože se tím dále zvýší riziko konfliktních situací.
Dánská policie udržuje seznam domén s dětskou pornografií a ISP je mohou (dobrovolně) blokovat. Omylem se jim podařilo zablokovat na 8000 stránek, včetně Googlu a Facebooku.
Velká Británie chce ve významné míře přenést funkci represivní moci na soukromé bezpečnostní agentury. Mělo by se jednat i o takové činnosti, jako je vyšetřování trestných činů nebo zadržování podezřelých.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.