On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Vydavatel Aktuálně.cz se chystá prostřednictvím advokáta Tomáše Sokola žalovat více než 50 orgánů veřejné moci kvůli tomu, že v rozporu s rozsudkem NSSnechtějí sdělit informace o platech.
Obyvatelka města Oak Park v Michiganu může jít do vězení za to, že na pozemku před svým domem vysadila zeleninu. Podle ředitele městského odboru územního plánování jde o „nevhodný typ rostlin“.
Americké úřady nutí Ramonu Fricosu, která je obviněna z podvodů s realitami, vydat heslo pro přístup k zašifrovaným datům v notebooku. Podle EFF jde o postup, který je v rozporu s pátým dodatkem Ústavy USA (právo nevypovídat proti sobě samému).
Rakušan Niko Alm si na základě svého náboženského přesvědčení požádal o vystavení řidičského průkazu s fotografií, na které má jako pokrývku hlavy cedník na těstoviny. Vyznává totiž Létající špagetové monstrum - je to pastafarián. Rakouské úřady jej mimo jiné donutily podrobit se vyšetření, které mělo určit, jestli je psychologicky způsobilý k řízení. Po třech letech však byl průkaz skutečně vydán. Více na BBC.
Vědci vyvinuli program, který umožňuje lokalizovat mobilní telefon uvnitř budov. Metoda je založena na analýze okolního zvuku a porovnávání s uloženými fingerprinty.
Rada ministrů v tichosti schválila na nátlak Británie uložení osobních dat všech pasažérů letadel na území EU po dobu 5 let. Opatření má sloužit k lepšímu chytání tzv. teroristů.
Orgány veřejné správy ani přes jednoznačný rozsudek NSS odmítají poskytovat informace o platech. Údajně se ministerstva dokonce vzájemně dohodla, že nic nesdělí. Další informace též zde.
Kanadští celníci prohledali notebook amerického programátora a našli v něm komiks manga. Nyní programátorovi hrozí vězení za „držení a převážení dětské pornografie“.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.