On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Apple si patentoval - 1, 2 - následující funkci: mobil (na nákresu iPhone) bude mít infračervený přijímač a při focení bude detekovat, jestli není v dosahu IR vysílač vysílající kód pro zablokování focení. Pokud ano, fotoaparát se vypne. Opatření je mířeno proti „pirátům“ v kinech a na koncertech.
Navrhovaný americký zákon Protect IP Act, který má podporu republikánů i demokratů, je obdobou francouzského HADOPI. Umožňuje odstraňování stránek s nelegálním obsahem, včetně těch, které jsou registrovány mimo USA. Kromě toho zavádí odpojování uživatelů, kteří si takový obsah zobrazí. Vyhledávací servery budou nuceny vynechávat tyto stránky z výsledků. Více na aktualne.cz.
Policisté v Miami se zmocnili mobilu s videozáznamem, na kterém bylo vidět zastřelení člověka policií. Telefon se poté pokusili rozšlapat a autora záznamu odvezli k výslechu.
Ve francouzských televizích a rádiích už nesmí zaznívat věty typu Najdete nás na Facebooku, protože prý jde o skrytou reklamu. Více informací najdete již teď na tn.cz :).
Írán chce vybudovat vlastní internet. Na síti bude vymáhat morální zásady islámu. Přístup k Internetu následně omezí, protože skrz něj dochází k infiltraci západních ideí a kultury.
Nejvyšší správní soud rozhodl (úplně znění rozsudku), že informace o platech a odměnách ve veřejném sektoru (včetně organizací a firem ve veřejném vlastnictví) musí být veřejně dostupné a nelze je tajit pod záminkou ochrany osobních údajů.
Nelegální streaming zatím není v USA tak přísně trestán jako například sdílení v P2P sítích. To se má ale změnit a nově bude za streaming ("v množství větším než malém") trest až 5 let vězení.
Firma Nintendo stahuje z trhu ve Švédsku, Dánsku a Norsku svoji hru Dead or Alive, protože by mohla být podle zákonů považována za „dětskou pornografii“.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.