Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Autor Cover72 na server DFENS shrnuje aktuální realitu přístupu k výchově dětí v USA. Děti, často i ve velmi nízkém věku, jsou zde kriminalizovány za naprosté banality.
Servery služby Skype analyzují soukromé zprávy, extrahují z nich URL a připojují se na ně. Týká se to i těch, které obsahují přístupové údaje. Microsoft to zdůvodňuje ochranou proti spamu.
V rámci Exile Game Jam vznikla zajímavá věc: simulátor popravy gilotinou. Za pomoci virtuální reality si člověk může prožít pocity těch, kteří se v dobách minulých vzepřeli zákonu.
Britská vláda chce blokovat porno na veřejných přístupových bodech WiFi. Podle premiéra Camerona by se rodiče mohli spolehnout, že jejich děti nemohou přistupovat na „nevhodné“ weby.
Podle policejního komisaře z New Yorku je nyní, po útoku v Bostonu, vhodná chvíle nainstalovat mnohem více bezpečnostních kamer. Soukromí tu podle něj nemá místo.
Ačkoli americká policie disponuje moderními systémy pro rozpoznávání obličejů, podle šéfa bostonské policie tyto technologie při nedávném útoku zcela selhaly. Obličeje obou podezřelých přitom policie k dispozici měla, Tamerlan byl dokonce dříve vyšetřován FBI. Práce na odhalování podezřelých byla velmi náročná, jeden agent shlédl stejný úsek videa čtyřistakrát.
V souvislosti s útokem v Bostonu budou určitě snahy o další „utahování šroubů“ a tedy zpřísňování legislativy. Ovšem asi málokdo ví, že i za cracking (vlamování se do cizího systému) lze v Česku už nyní podle trestního zákoníku jít do vězení až na doživotí – a to v případě, že je spáchán z „teroristických pohnutek“ a v rámci organizované skupiny.
Projekt Tor žádá o pomoc při získávání nových „obfuskovaných mostů“ pro zajištění větší odolnosti vůči zásahům cenzorů (zejména ve státech jako je Čína, Írán nebo Sýrie). Běžné brány sítě Tor jsou totiž zhusta blokovány blacklistem. Je však třeba říct, že ani „utajené“ mosty nemusí vždy fungovat, například starší obfuskační plugin obf2 již čínští cenzoři dokáží detekovat pomocí DPI.
Zajímavá infografika porovnává pravděpodobnost smrti následkem teroristického útoku s jinými příčinami smrti. Oproti teroristovi vás 8x pravděpodobněji zabije policista, ještě spíše se udusíte zvratky nebo utopíte či se zabijete v autě. Vedou samozřejmě ale nemoci srdce a rakovina.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.