Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Technologie SmartScreen v systému Windows 8 hlásí Microsoftu každý program, který je do systému instalován. Při instalaci systému o tom uživatel není informován. Zatím lze předávání informací zabránit vypnutím technologie SmartScreen, nicméně to může zvýšit riziko infiltrace malwaru.
Australský daňový úřad (Australian Taxation Office) chce mít přístup k telekomunikačním datům v reálném čase. Současný stav, kdy se k provozním a lokalizačním údajům může dostat až následně, považuje za zásadní omezení při odhalování daňových úniků.
Náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák (ODS) uvedl v rozhovoru se čtenáři na IHNED.cz, že náramky pro sledování vězňů odsouzených k domácímu vězení umožňují paralyzovat nositele na dálku elektrickým šokem. V případě ohrožení nebo při krizové situaci (např. při požáru) má prý nositel možnost prostřednictvím své domácí stanice komunikovat o mimořádných událostech s operátorem.
Nejvyšší soud ČR rozhodl, že firmy mohou omezovat využívání Internetu svými zaměstnanci a mohou i kontrolovat, jak ho využívají. Odmítl dovolání muže, kterého zaměstnavatel propustil na základě výsledků takového sledování.
Evropská aliance pro bezpečnost dětí vydává hodnocení. Shrnuje například, že v České republice chybí národní zákon upravující design a prodej šňůr k žaluziím nebo národní program návštěv dětí doma, které zahrnují výchovu dítěte sledující bezpečnost ve vodě.
Americká pornostudia žalovala desetitisíce lidí za stahování (a samozřejmě současné sdílení) pornofilmů přes BitTorrent. Ovšem někteří si to nechtějí nechat líbit a namítají, že na porno se copyright nemůže vztahovat, protože copyright má sloužit k podpoře „vědeckého pokroku“ a „užitečného umění“.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.