Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Výzkumníci z Microsoftu objevili způsob, jak lze rychleji prolamovat šifrovací algoritmus AES. Nalezení těchto slabin algoritmu nicméně ještě neznamená zásadní ohrožení bezpečnosti jím šifrovaných informací.
Rodiče poznali v reportáži z Londýna v televizi svoji dceru jak páchá výtržnosti, zvedli telefon, zavolali na policii a udali ji. Podle ankety na iHNed s udáním vlastní dcery souhlasí 85 % hlasujících.
V Británii se debatuje o tom, že by se při stavech jako je teď v Londýně mohly filtrovat sociální sítě, přes které se výtržníci domlouvají. Vzpomeňte si, jak se před pouhými pár lety tvůrci cenzury dušovali, že půjde pouze o stránky s dětskou pornografií.
Britská policie je v souvislosti s aktuálními londýnskými události nespokojena s tím, že nemůže odposlouchávat zprávy BBM posílané mezi přístroji BlackBerry.
Přílepkem ke zdravotnické reformě se pokoušejí čeští politici změnit zákon o svobodném přístupu k informacím tak, aby se již neposkytovaly informace o platech a odměnách.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.