Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Americká vláda se potichu snaží dosáhnout toho, aby měla (a stejně tak i další vlády) právo veta ohledně všech nově zřizovaných domén nejvyšší úrovně (TLD). Jde údajně o to, aby nebyly zřízovány „problematické“ domény (jmenovitě třeba .xxx nebo .gay), které by byly v některých státech blokovány a vedlo by to k fragmentaci Internetu a narušování architektury DNS.
Na Novém Zélandu se chystá nový trestní zákoník. Mimo jiné odebírá právo nevypovídat proti sobě a zavádí zodpovědnost ISP a webhosterů za obsah nahraný uživateli.
Pokud ukážete v Německu na jiného řidiče či na stacionární radar na prstech číslo 4 ve dvojkové soustavě, dostanete pokutu 4000 €. Další gesta a slovní nadávky jsou podstatně levnější.
Máte pokutu jeden kredit za porušení slovního morálního statutu!
„Šéf“ WikiLeaks Julian Assange byl nominován na Nobelovu cenu za mír za přispění ke zvýšení transparentnosti ve světě. Připomínáme, že předloni tuto mírovou cenu získal Barack Obama, prezident země, která je nyní proslulá mj. válkou v Iráku nebo věznicí Guantánamo.
Nevěrný úředník chtěl zabránit návratu své manželky z Pákistánu z návštěvy u příbuzných a přidal ji proto na seznam osob, které se nesmí vpustit do Británie…
Hlavní poskytovatelé konektivity v Egyptě vypnuli veškeré linky do zahraničí. V Egyptě totiž probíhají nepokoje, které jsou organizované přes Internet. Vypadá to, že vnitřní a komunitní sítě fungují, satelitní připojení funguje, případně se dá tunelovat přes GSM ven, takže si zase nepomohli…
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.