Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Zakladatel serveru Wikileaks, Julian Assange, byl ve Švédsku obviněn ze znásilnění dvou žen. Stalo se tak měsíc poté, co server Wikileaks zveřejnil 75 tisíc záznamů americké armády z Afghánistánu. Obvinění ale bylo krátce potom staženo. Zprávu přinesla CNN.
Ministerstvo zdravotnictví spálilo vakcíny za 30 milionů korun. Zkazily se, protože je nikdo nechtěl. Zbytek vakcín se má použít jako očkování proti sezónní chřipce. Tedy za předpokladu, že proti ní budou účinné (bude podobný kmen).
Evropský parlament vyvíjí (čti: přesunul peníze daňových poplatníků na vývoj) počítačovou hru ve stylu Second Life. Hráči si v ní prý vyzkouší, jak funguje evropská demokracie v praxi.
Tesco příští týden spustí program věrnostních karet pro zákazníky. Bude tak sledovat, kdo co a jak často nakupuje a podle toho sestavovat slevy a dávat klientům přesně cílené nabídky.
Alena Gabrielová, majitelka kavárny v Plzni, si na poličku postavila jako dekoraci starý nefunkční televizor. Do místnosti kavárny navíc nevede žádný anténní kabel. Přesto musí zaplatit poplatky za televizní přijímač (135 Kč měsíčně), úrok z prodlení, pokutu 10 000 Kč a soudní výlohy.
Projekt blok.hrach.eu, databáze českých a slovenských poskytovatelů cenzurujících Internet, slaví narozeniny. Za první rok od spuštění se ikonka dostala na stovky různých webů a bylo obslouženo deset milionů požadavků. Při průměrné velikosti jednoho požadavku 11,9 kB se tak přeneslo téměř 120 GB dat, část ze serveru u firmy FinalTek, část od vpsFree.cz. V databázi je evidováno 10 cenzurujících poskytovatelů a od nich pochází 33,6 % požadavků.
Poradcem pro lidská práva ČR se stal MUDr. Roman Joch, který podporuje „metodu zostřeného výslechu“ (zahrnující mj. waterboarding) a navrhuje „kontrolované mučení za účelem získávání informací, jež zachrání nevinné životy“.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlásilo Program na podporu sociálně znevýhodněných romských žáků středních škol na září - prosinec 2010. Program se vyhlašuje každoročně od roku 2003 a například na letošek má rozpočet 64 milionů korun. Pokud máte správnou národnost a splňujete uvedené podmínky, můžete se přihlásit a podělit se o své zážitky v diskuzi. Autor zprávičky má kompatibilní věk, ale ostatní požadavky bohužel nesplňuje.
Situace ve Francii se stále zhoršuje. Chystá se oficiální státní spyware, který bude na počítačích uživatelů logovat všechny „podezřelé aktivity“. Presumpce viny. Podrobnosti přináší Lupa.cz: Ochrání datové přiznání před digitální gilotinou?
V rádiu TalkSPORT běžela reklama, která nabádá lidi ke sledování podezřelých aktivit kolem (například že někdo neplatí kartou, zatahuje záclony nebo se příliš nebaví se sousedy) a následnému udávání na antiteroristickou linku. Po plakátech a letácích je to další velmi zajímavý případ. Kompletní text reklamy v pokračování zprávičky.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.