Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
V Indii začíná sčítání lidu kombinované se zaevidováním všech obyvatel (včetně fotografií a otisků prstů) a vydáním občanských průkazů. Celá operace má stát 60 mld. rupií (víc než 25 mld. Kč).
Pracovník firmy HumboldTec (provozující populární český Jabber server), který si nepřál být jmenován, nám do redakce přeposlal korespondenci s Radou EU pro životní prostředí. Ta považuje za nepřípustné používat pro propagaci symbol žárovky a požaduje změnu loga projektu Jabber a odstranění všech fotografií žárovek z grafiky serveru jabbim.cz. Oficiální oznámení změny je plánováno na příští týden. Zatím se můžete podívat na návrh nového loga.
Podle Evropského soudního dvora neporušila společnost Google zákony o ochranných známkách, když v systému AdWords umožnila zobrazování cizí inzerce podle ochranných známek firmy Louis Vuitton a dalších výrobců. Rozhodnutí je důležité pro další posuzování odpovědnosti provozovatelů za obsah vkládaný uživateli.
Policie ve Velké Británii požaduje po internetových kavárnách, aby sledovaly, co jejich zákazníci na internetu dělají. Důvodem je překvapivě boj proti terorismu. Podle Metropolitní policie několik usvědčených teroristů používalo internetové kavárny k plánování svých útoků. Opatření se týká i provozovatelů veřejných Wi-Fi hotspotů.
Australská vládní „Klasifikační rada“ zakázala ve filmech pro dospělé malá prsa a ženskou ejakulaci. Píše Sydney Morning Herald (v češtině informoval server Sexus.cz). Údajný důvod pro zákaz: „tato díla by mohla být považována za dětskou pornografii, i přesto že existuje potvrzení, že aktéři jsou starší 18 let“.
Pořad České televize Máte slovo, vysílaný 25.3.2010, byl zaměřen na téma "Nebezpečí Internetu". Kdo pořad neviděl, má možnost ho shlédnout v archivu ČT.
V Austrálii projednávají a připomínkují návrh na povinnou vládní cenzuru Internetu. „Chtějí tak prý lépe bojovat s šířením pornografie a dalšího nežádoucího materiálu.“ Povšimněte si, že „pornografie“ už nemá přívlastek „dětská“…
Podle čerstvé studie jsou děti na britských školách intenzivně sledovány kamerami. Drtivá většina středních škol má více než 20 kamer na chodbách, hřištích a některé dokonce i na toaletách. Podle autorky studie je míra sledování srovnatelná s mezinárodními letišti a věznicemi.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.