Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Pokud zahraniční televizní stanice nezískají v Rusku do března registraci, ruské úřady budou moci zastavit jejich šíření po kabelu. Důvodem je nespokojenost s obsahem některých programů, například údajné „extremistické výroky a falzifikace dějin druhé světové války“ na Viasat History.
Kvůli židovským modlitebním předmětům v rukou cestujícího bylo letadlo z New Yorku do Louisville nouzově odkloněno do Filadelfie. Někdo na palubě si myslel, že jde o teroristu připravujícího odpálení bomby.
Brit napsal na Twitter „Robin Hood airport is closed. You've got a week and a bit to get your shit together, otherwise I'm blowing the airport sky high!!“ a přišli si pro něj. Po sedmihodinovém výslechu mu zabavili počítač a telefon, propustili ho na kauci, suspendovali v zaměstnání a doživotně zakázali přístup na místní letiště.
Haiťan omylem vstoupil na letišti JFK v New Yorku do dveří pro personál - teď mu za to hrozí až sedm let vězení. Letištní terminál byl evakuován, neodbavovalo se dvě a půl hodiny, všichni cestující museli znovu projít bezpečnostní prohlídkou.
V Bělorusku přituhuje, Alexandr Lukašenko prý podepsal dekret opravňující Operativně analytické centrum ke vstupu do soukromých e-mailových schránek občanů nebo sledování provozu v rámci běloruského Internetu.
Nadšený článek trochu staršího data informuje o příručce českých policistů a policistek. Obsahuje například seznam méně často používaných symbolů, „pravicového oblečení“ nebo čísla 14, 18, 23, 88, 4/20 a další. „Dva z účastníků doplatili na to, že policisté měli taháky o tom, jak vypadají neonacistické symboly, které nejsou často používány. Zadrželi jsme dva muže, kteří měli na oblečení symboly směřující k neonacismu.“
V Iráku se od invaze spojeneckých vojsk desetinásobně zvýšil výskyt rakovinných onemocnění. Iráčtí lékaři obviňují americkou armádu, které pro rozličné účely použila ochuzený uran (uran se sníženým množstvím nuklidu 235).
Chcete vidět skutečné dětské porno? Zapomeňte na věčně přetížené ruské rozcestníky a pomalý a nestabilní Tor. Náš zpravodaj při procházení webem jsem objevil skutečné stránky s dětskou pornografií. Provozovatel sídlí přímo u nás ve škole! Odkazy tady, tady a tady (pozor, slabší povahy ať raději neklikají)
Státní úřad pro jadernou bezpečnost nepovolí instalaci rentgenových tělesných skenerů na českých letištích. Podle jeho předsedkyně Dany Drábové existují jiné možnosti, jak provádět srovnatelně kvalitní kontroly, aniž by byli cestující vystavováni ionizujícímu záření. Pokud však o instalaci skenerů rozhodne vláda, nemusí se na stanovisko SÚJB ohlížet.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.