Krajské předsednictvo Svobodných vyzývá Magistrát hlavního města Prahy, aby okamžitě ukončil projekt Opencard.
Systém se bohužel už zrealizovat nedá. Je postaven na zcela nevýhodné licenční bázi. Hlavní město Praha nevlastní software potřebný k provozu systému Opencard a platí licenční poplatek za každou evidovanou kartu a to dokonce i za karty zrušené, nevyzvednuté a nepoužívané, kterých je již dnes více než jedna třetina. Z licenční pasti již Prahu žádné dodatky smluv nezachrání. Je to trestuhodné, ale nemá smysl pohřbívat další peníze v projektu, který je v podstatě postaven na podvodu…
Za tři roky provozu systému zvládl Magistrát realizovat pouze čtyři možnosti využití karty. Průkaz do knihovny, tramvajenka, placení parkovného a přístup k aplikaci "Vím, jak řídím". Tato aplikace poskytuje řidičům, kteří spáchali dopravní přestupek na území Prahy, přístup k informaci, že takové řízení probíhá. Pro přístup ke službě s využitím karty je ale potřeba kontaktní čipová karta a počítač vybavený příslušnou čtečkou. Takových karet je však vydáno jen 5000. Ještě horší využití je u placení parkovného, kdy byla karta použita jen v necelých čtyřech tisících případů. Při nákladech na úpravu parkomatů přes 10 milionů korun stálo vybrání jednoho poplatku za parkování Prahu 2500 Kč. Knihovny již své karty pro identifikaci čtenářů používali a zavedení Opencard jim jen zvyšuje administrativu spojenou s přehráváním čtenářského průkazu do nových karet při jejich expiraci. Dopravní podnik dlouho Opencard zavádět nechtěl, protože připravoval vlastní kartovou náhradu papírových tramvajenek, což je vzhledem k počtu jeho registrovaných zákazníků pochopitelnější, než když se o totéž pokouší Praha.
Opět se tedy ukazuje, že jak stát, tak ani obec nemůže být dobrým hospodářem a že by se neměli vměšovat do pole, které je vyhrazeno komerčním subjektům (např. mikroplatební bankovní systémy či slevové karty). Krajské předsednictvo Svobodných proto vyzývá Magistrát hlavního města Prahy, aby okamžitě ukončil projekt Opencard, umožnil dosud zúčastněným subjektům vydávat si karty vlastní a starost o "superkartu" nechal na komerčních subjektech s větší, něž jen regionální působností. "Ještě je čas projekt zastavit a městské občanky Opencard zrušit. Projekt nás nestál více než miliardu. Zatím.", říká Jiří Kubíček, místopředseda krajského sdružení Strany svobodných občanů.
Kéž by (pokud už musí existovat) byla OpenCard skutečně „open“ – postavená na otevřeném/svobodném softwaru – Praha by pak mohla projekt rozvíjet, nebyla by vázána na konkrétního dodavatele (v budoucnu by mohla zakázku na další rozvoj systému vyhrát jiná-lepší firma). Fungovala by konkurence – a ne monopol, kdy prvotní dodavatel má zakázku přiklepnutou „provždy“ – a jedinou možností změny (jak už to u uzavřeného softwaru bývá) je všechno zahodit a začít znovu (protože původní dodavatel se dobrovolně svého koryta nevzdá).
Praha 1 plánuje instalovat kamery s mikrofony. Ty by prý měly detekovat například rušení nočního klidu, ale ne běžný hovor. Na druhou stranu uvažuje se i o senzorech, které „zachytí zvuk spreje a spustí poplach“.
Řeší se návrh, že by měl být trestný i pokus dostat se k dětské pornografii + nějaké další změny. Na výběr máte ze zpackané (Kdo se účastní pornografického představení nebo jiného vystoupení, ve kterém účinkuje dítě, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.) a rozumnější implementace.
Ústavní soud se zabýval případem „pochybovače“ Stwory, který byl podmíněně odsouzen za publikaci článku Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta. Soud shledal, že odsouzení bylo v pořádku.
Nejvyšší soud dovodil, že nelze pochybovat ani o naplnění materiální stránky daného trestného činu, kdy článek byl publikován veřejně a vyvolal stěžovatelem zamýšlenou „diskusi“.
Pražští Svobodní vyzývají ke zrušení projektu OpenCard
Jen na okraj – toto je stanovisko Krajského předsednictva strany Svobodných – stojí za přečtení:
Kéž by (pokud už musí existovat) byla OpenCard skutečně „open“ – postavená na otevřeném/svobodném softwaru – Praha by pak mohla projekt rozvíjet, nebyla by vázána na konkrétního dodavatele (v budoucnu by mohla zakázku na další rozvoj systému vyhrát jiná-lepší firma). Fungovala by konkurence – a ne monopol, kdy prvotní dodavatel má zakázku přiklepnutou „provždy“ – a jedinou možností změny (jak už to u uzavřeného softwaru bývá) je všechno zahodit a začít znovu (protože původní dodavatel se dobrovolně svého koryta nevzdá).