100.000 požadavků ročně... Nevím, kolik je u nás aktivních mobilních čísel -- řekněme 13 mil.? Asi víc. Každopádně při tomto čísle vychází pravděpodobnost, že jsem mezi těmi požadavky i já, 1:43. To už je hodně slušná pravděpodobnost. Zákon navíc platí dva roky, čili jsme na ~1:22, že už jsem byl špehován. To už je, jako kdyby si pro mě přišli... (A pravděpodobnost 1:8, že šmírovali někoho z naší rodiny. Při počtu jejích členů mohu takřka s jistotou prohlásit: už nás špehovali. Brr!)
Každopádně je obdivuhodné, že se tímhle problémem aktivně zabývají přímo naši politici (teď ovšem je otázka, jestli kvůli našemu soukromí nebo kvůli ušetřeným penězům našeho rozpočtu). Nicméně to pomáhá ukazovat, kam všude nás EU už dotlačila či v budoucnu může chtít dotlačit. Být rukojmím unie není nic moc...
Autor Cover72 na server DFENS shrnuje aktuální realitu přístupu k výchově dětí v USA. Děti, často i ve velmi nízkém věku, jsou zde kriminalizovány za naprosté banality.
Servery služby Skype analyzují soukromé zprávy, extrahují z nich URL a připojují se na ně. Týká se to i těch, které obsahují přístupové údaje. Microsoft to zdůvodňuje ochranou proti spamu.
V rámci Exile Game Jam vznikla zajímavá věc: simulátor popravy gilotinou. Za pomoci virtuální reality si člověk může prožít pocity těch, kteří se v dobách minulých vzepřeli zákonu.
Britská vláda chce blokovat porno na veřejných přístupových bodech WiFi. Podle premiéra Camerona by se rodiče mohli spolehnout, že jejich děti nemohou přistupovat na „nevhodné“ weby.
Podle policejního komisaře z New Yorku je nyní, po útoku v Bostonu, vhodná chvíle nainstalovat mnohem více bezpečnostních kamer. Soukromí tu podle něj nemá místo.
Ačkoli americká policie disponuje moderními systémy pro rozpoznávání obličejů, podle šéfa bostonské policie tyto technologie při nedávném útoku zcela selhaly. Obličeje obou podezřelých přitom policie k dispozici měla, Tamerlan byl dokonce dříve vyšetřován FBI. Práce na odhalování podezřelých byla velmi náročná, jeden agent shlédl stejný úsek videa čtyřistakrát.
V souvislosti s útokem v Bostonu budou určitě snahy o další „utahování šroubů“ a tedy zpřísňování legislativy. Ovšem asi málokdo ví, že i za cracking (vlamování se do cizího systému) lze v Česku už nyní podle trestního zákoníku jít do vězení až na doživotí – a to v případě, že je spáchán z „teroristických pohnutek“ a v rámci organizované skupiny.
Projekt Tor žádá o pomoc při získávání nových „obfuskovaných mostů“ pro zajištění větší odolnosti vůči zásahům cenzorů (zejména ve státech jako je Čína, Írán nebo Sýrie). Běžné brány sítě Tor jsou totiž zhusta blokovány blacklistem. Je však třeba říct, že ani „utajené“ mosty nemusí vždy fungovat, například starší obfuskační plugin obf2 již čínští cenzoři dokáží detekovat pomocí DPI.
Zajímavá infografika porovnává pravděpodobnost smrti následkem teroristického útoku s jinými příčinami smrti. Oproti teroristovi vás 8x pravděpodobněji zabije policista, ještě spíše se udusíte zvratky nebo utopíte či se zabijete v autě. Vedou samozřejmě ale nemoci srdce a rakovina.
100.000 požadavků ročně...
100.000 požadavků ročně... Nevím, kolik je u nás aktivních mobilních čísel -- řekněme 13 mil.? Asi víc. Každopádně při tomto čísle vychází pravděpodobnost, že jsem mezi těmi požadavky i já, 1:43. To už je hodně slušná pravděpodobnost. Zákon navíc platí dva roky, čili jsme na ~1:22, že už jsem byl špehován. To už je, jako kdyby si pro mě přišli... (A pravděpodobnost 1:8, že šmírovali někoho z naší rodiny. Při počtu jejích členů mohu takřka s jistotou prohlásit: už nás špehovali. Brr!)
Každopádně je obdivuhodné, že se tímhle problémem aktivně zabývají přímo naši politici (teď ovšem je otázka, jestli kvůli našemu soukromí nebo kvůli ušetřeným penězům našeho rozpočtu). Nicméně to pomáhá ukazovat, kam všude nás EU už dotlačila či v budoucnu může chtít dotlačit. Být rukojmím unie není nic moc...