Jinak ty značky jsou celkem profláknuté – takže si nemyslím, že by je někdo nosil omylem a nevědomky tak někoho podporoval. Takže ta kampaň je na nic a akorát ji zaplatíme z daní. Navíc na některé lidi to bude fungovat jako reklama a zboží těchto značek si koupí právě proto – aby rebelovali proti vládním letákům.
Přijde mi absurdní, že vláda takhle poškozuje některé firmy/značky, i když jim žádné porušení zákona neprokázala (pokud ano, tak je můžou zakázat prodávat, případně i nosit, ale ne proti nim dělat kampaň), zatímco jiné „diskriminační“ kampaně Evropský svaz zakázal – např. Buy Irish (V rámci kampaně byly rozšiřovány letáky, které měly u spotřebitelů podnítit zájem o domácí výrobky).
V eurokomunismu se tedy do volného trhu zasahovat smí, ale jen tehdy, pokud se to hodí těm nahoře.
Jak by asi dopadla nevládní kampaň, která by kritizovala určité firmy za to, že korumpují unijní politiky? Kampaň by byla nebyla vedena na základě rozhodnutí soudu nebo prokazatelných důkazů – stejně jako kampaň proti „nacistickým“ značkám.
Švédští ISP se pokouší vyhovět zákonu o tzv. Data Retention, neboli logování aktivity uživatelů pro účely státních orgánů, pomocí VPN. Logovaná data tak budou nepoužitelná. Pokud ale uživatel chce být špehován, může si za to připlatit. Píše AbcLinuxu a Slashdot.
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) chce, aby Praha do konce června začala nabízet osobní elektronickou tramvajenku bez zpracování osobních údajů. Město by ji podle úřadu mělo vydávat za stejných finančních podmínek jako opencard, u níž lidé poskytnou svá osobní data. Píše E15.cz.
Probíhá jednání mezi ministrem kultury Jiřím Besserem (TOP 09) a písničkáři. Nelegální stahování … zachránit skomírající hudební průmysl … soudní řízení je zkráceno na několikatýdenní lhůtu … policie nemá kapacity … v poplatku za připojení k internetu by už byl zahrnutý i poplatek kolem pěti euro, který by pak dovoloval bez omezení stahovat hudbu, tolik HN.
Firma Research In Motion (RIM) se dohodla s indickými úřady, že jim umožní přístup ke zprávám (e-mail a instant messaging) posílaným pomocí přístrojů BlackBerry. Toto se však netýká služeb využívajících BlackBerry Enterprise Server, které firma klasifikuje jako „v zásadě VPN“.
Pořadatelé konference chaos communication congres zveřejnili videozáznamy – stáhnout si můžete řadu zajímavých přednášek: Running your own GSM stack on a phone; Reverse Engineering a real-world RFID payment system; Terrorists Win - Exploiting Telecommunications Data Retention?; Adventures in Mapping Afghanistan Elections; Netzmedienrecht, Lobbyismus und Korruption;
Americké ministerstvo spravedlnosti vyzvídá po Twitteru informace o lidech z WikiLeaks. Americký soud ve Virginii uvedl, že chce uživatelská jména, adresy, záznamy o připojeních, telefonní čísla a detaily o případných platbách. Mezi jiným požaduje tyto informace u zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho, ale také u islandské poslankyně.Novinky.cz, BoingBoing.net.
V Metru vyšel 5.1.2011 článek, který na „populární média“ překvapivě přesně popisuje útok na opencard. Pokud má oběť aplikaci z pražské knihovny a nenastavila si heslo, lze zjistit jméno, číslo OP, telefon, vypůjčené knihy a udělat rezervaci.
6.1.2011 vyšel druhý článek. Bylo přijato bezpečnostní opatření, takže musíte provést útok hrubou silou na 10000 možných kombinací. Mluvčí opencard nás dále ubezpečí, že všechno je naprosto bezpečné (až na ten přepojovací útok…). Dále je doporučeno nosit kartu ve Faradayově kleci.
Magistrát samozřejmě zvažuje právní kroky proti lidem, kteří si dovolili popis díry publikovat.
Kdyby tam radši vyvěsili
Kdyby tam radši vyvěsili Software Freedom Day (bude už brzo – 18 září).
Jinak ty značky jsou celkem profláknuté – takže si nemyslím, že by je někdo nosil omylem a nevědomky tak někoho podporoval. Takže ta kampaň je na nic a akorát ji zaplatíme z daní. Navíc na některé lidi to bude fungovat jako reklama a zboží těchto značek si koupí právě proto – aby rebelovali proti vládním letákům.
Přijde mi absurdní, že vláda takhle poškozuje některé firmy/značky, i když jim žádné porušení zákona neprokázala (pokud ano, tak je můžou zakázat prodávat, případně i nosit, ale ne proti nim dělat kampaň), zatímco jiné „diskriminační“ kampaně Evropský svaz zakázal – např. Buy Irish (V rámci kampaně byly rozšiřovány letáky, které měly u spotřebitelů podnítit zájem o domácí výrobky).
V eurokomunismu se tedy do volného trhu zasahovat smí, ale jen tehdy, pokud se to hodí těm nahoře.
Jak by asi dopadla nevládní kampaň, která by kritizovala určité firmy za to, že korumpují unijní politiky? Kampaň by byla nebyla vedena na základě rozhodnutí soudu nebo prokazatelných důkazů – stejně jako kampaň proti „nacistickým“ značkám.