Docela mě v tomhle kontextu překvapuje, že ještě neprosadili zákaz prodeje cigaret…
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).
Jedete do USA? Hodně štěstí. Na hranicích vám totiž mohou zabavit notebook, zkopírovat si z něj, co je libo, a tato zkopírovaná data poskytnout prakticky komukoli.
Policistům v Británii přišlo podezřelé, že si někdo fotí poklopy od kanálů (co kdyby plánoval, že tam dá bombu!) a tak ho sebrali. 36 hodin ho drželi bez jakéhokoli kontaktu s okolím (co kdyby chtěl telefonovat kumpánům!), vzali mu vzorek DNA a pak ho bez odškodnění propustili. Podle zákona Terrorism Act of 2000 mohou ve Velká Británii takto zadržovat člověka celý měsíc.
Jeden redaktor KP.cz jel v pátek novým pražským autobusem a povšiml si pěti kamer mířících zejména na sedadla. Oficiálně jsou pro ochranu řidiče. Bohužel jsem neměl foťák; fotodokumentace se chystá při dalším setkání se s autobusem.
Vypadá to, že u žárovek to neskončí. Zakázány by měly být mimo jiné televize s obrazovkou, pračky, které neumožňují prát ve vlažné vodě, některé ledničky a spusta dalších věcí.
HADOPI (též známý jako třikrát a dost nebo digitální gilotina), zákon postihující stahování autorsky chráněného materiálu, prošel v mírně pozměněné formě dolní komorou francouzského parlamentu. HADOPI umožňuje mimo jiné odpojit uživatele a jeho rodinu po zaslání dvou varování od Internetu.
Peníze až na prvním místě
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).