Docela mě v tomhle kontextu překvapuje, že ještě neprosadili zákaz prodeje cigaret…
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).
Snowden leaknul a Bruce Schneier komentuje: NSA nutí výrobce softwaru přidávat backdoory, které lze potom vysvětlit jako chyba (1, 2, 3… netvrdím, že jde o konkrétní případy podstrčeného backdooru, jen pro ilustraci) a taky
Na webech některých britských firem (příklad) můžete nalézt logo, kterým se firmy chlubí spoluprací s Metropolitní policií – jedná se zřejmě o předávání informací o tom, kdo si co v daném obchodě koupil. Motto Metropolitní policie zní „Total Policing“ – tedy totální kontrola či absolutní dohled.
Pastafarián v americkém Texasu vyhrál svoji bitvu s úřady a na fotografii na řidičském průkazu může mít cedník na hlavě. Článek zmiňuje i Lukáše Nového, který s takovou fotografií na brněnském magistrátu uspěl, ale následně se proti ní postavilo ministerstvo vnitra.
Ladara Levisona, provozovatele nedávno skončivší e-mailové služby Lavabit, pronásledují právníci americké vlády. Nesmí k tomu ale sdělovat žádné podrobnosti, protože by tím spáchal trestný čin.
I když si povypínáte v prohlížeči cookies, JavaScript, Local Storage a další podobné věci, stále jste poměrně dobře sledovatelní. Pro účely efektivního cachování obsahu se totiž používá tzv. ETag, umožňující jeho jednoznačnou identifikaci. A i ten lze využít ke sledování velmi podobně jako třeba cookies.
Podle deníku Independent, který čerpal ze Snowdenových materiálů, má Velká Británie v některém ze středovýchodních států tajnou základnu pro odposlech internetových dat. Data sbírá agentura GCHQ, která je následně poskytuje i americké NSA.
Bývalý americký voják Bradley Manning byl odsouzen na 35 let do vězení. Od celkové výše bude odečten čas strávený ve vazbě plus 112 dní za špatné podmínky na začátku vazby. Za vynesení tajných informací obžaloba žádala šedesátiletý trest. Rozsudek bude přezkoumán vojenským kriminálním odvolacím soudem, může ho přezkoumat také velitel vojenského okrsku.
Zákon o bezpečnosti vládních komunikací (GCSB) úspěšně prošel třetím čtením v novozélandském parlamentu. Přestože byl deklarován jako zvýšení dohledu nad tajnými službami, kritici o zákonu hovoří jako o omezení svobody projevu a ochrany soukromí, a to zejména usnadněním sledování komunikace.
Peníze až na prvním místě
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).