Docela mě v tomhle kontextu překvapuje, že ještě neprosadili zákaz prodeje cigaret…
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).
Podle aktuálních zjištění ACLU jen malá část bezpečnostních složek žádá o souhlas soudu se sledováním mobilních telefonů. Drtivá většina sleduje mobily bez tohoto souhlasu. Na druhou stranu existuje nemálo agentur (více než těch, které mají soudní souhlas), které mobily nesledují vůbec.
The New York Times publikoval Tréninkový manuál pro sledování mobilů, který získala ACLU. Může samozřejmě posloužit i pro porozumění tomu, co všechno lze skrze mobilní telefon o jeho uživateli zjistit.
Americký soud rozhodl, že lze žalovat USA za neoprávněné prohledávání na hranicích. Rozhodl na základě žaloby podané ACLU jménem Davida Maurice House, vědce z MIT, který byl kvůli svým vazbám na Bradley Manning Support Network zadržen na hranicích a byly mu zabaveny a prohledány elektronické přístroje.
Město Boston bylo odsouzeno k zaplacení odškodného ve výši 170 tisíc USD muži, který byl zatčen a uvězněn za to, že natáčel policejní zásah. Podle soudu bylo takové natáčení v souladu s Prvním dodatkem ústavy USA.
Britský student napsal na Twitter poté, co na hřišti zkolaboval jeden fotbalista: „LOL. Fu*k Muamba. He's dead!!!“. Teď půjde do vězení za podněcování rasové nenávisti.
Zhruba 20 000 žáků ve městě Vitória da Conquista bude nosit zvláštní trička vybavené mikročipy, které umožní sledování dětí. Čipy vydrží praní i žehlení. Údajně má jít o ochranu před záškoláctvím. Místní vláda investovala do sledovacího systému 700 000 USD. Více na: BBC News a Deník.cz.
Nová japonská technologie pro bezpečnostní kamery dokáže rozpoznávat obličeje v reálném čase, a to rychlostí až 36 milionů obličejů za sekundu. Kdokoli, kdo před takovou kamerou kdy projde, je (za předpokladu splnění technických podmínek) zaindexován pro pozdější vyhledávání.
V rámci vrcholící kampaně před prezidentskými volbami a v reakci na události posledních dnů, navrhl francouzský prezident Sarkozy, aby se za prohlížení webů s „teroristickým obsahem“ zavíralo do vězení. „Neříkejte mi, že to nejde. Co jde u těch (webů) pro pedofily, mělo by jít i u těch pro ty, kdo se cvičí na terorismus a pro jejich podporovatele“, dodal Sarkozy.
Peníze až na prvním místě
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).