Nelegální stahování u nás naštěstí neexistuje a unijní poplatek se na nás také (snad) nevztahuje, protože už ho platíme v médiích a dalších zařízeních. Jenže evidentně (a nepřekvapivě) ani jeden z těhlech poplatků (resp. daní) jejich problém neřeší, když se neustále objevují v médiích se svými stesky.
Ve skutečnosti je to jejich problém, že se dodnes(!) nedokázali přizpůsobit nástupu éry internetu. Skomírají jen a pouze vlastní vinou, že nedokázali zareagovat na poptávku (a jak se zdá, úspěšně ji ignorují i nadále). A to prostě žádné poplatky, žádné daně, ani pokuty nebo „tresty” uživatelům nevyřeší.
A naprosto stejné chyby dělají mnozí hráči knižního průmyslu, byť se zdá, že tady bude vývoj zřejmě lepší než u hudby.
Jedete do USA? Hodně štěstí. Na hranicích vám totiž mohou zabavit notebook, zkopírovat si z něj, co je libo, a tato zkopírovaná data poskytnout prakticky komukoli.
Policistům v Británii přišlo podezřelé, že si někdo fotí poklopy od kanálů (co kdyby plánoval, že tam dá bombu!) a tak ho sebrali. 36 hodin ho drželi bez jakéhokoli kontaktu s okolím (co kdyby chtěl telefonovat kumpánům!), vzali mu vzorek DNA a pak ho bez odškodnění propustili. Podle zákona Terrorism Act of 2000 mohou ve Velká Británii takto zadržovat člověka celý měsíc.
Jeden redaktor KP.cz jel v pátek novým pražským autobusem a povšiml si pěti kamer mířících zejména na sedadla. Oficiálně jsou pro ochranu řidiče. Bohužel jsem neměl foťák; fotodokumentace se chystá při dalším setkání se s autobusem.
Vypadá to, že u žárovek to neskončí. Zakázány by měly být mimo jiné televize s obrazovkou, pračky, které neumožňují prát ve vlažné vodě, některé ledničky a spusta dalších věcí.
HADOPI (též známý jako třikrát a dost nebo digitální gilotina), zákon postihující stahování autorsky chráněného materiálu, prošel v mírně pozměněné formě dolní komorou francouzského parlamentu. HADOPI umožňuje mimo jiné odpojit uživatele a jeho rodinu po zaslání dvou varování od Internetu.
Písničkáři jsou staromódní a naprosto neschopní
Nelegální stahování u nás naštěstí neexistuje a unijní poplatek se na nás také (snad) nevztahuje, protože už ho platíme v médiích a dalších zařízeních. Jenže evidentně (a nepřekvapivě) ani jeden z těhlech poplatků (resp. daní) jejich problém neřeší, když se neustále objevují v médiích se svými stesky.
Ve skutečnosti je to jejich problém, že se dodnes(!) nedokázali přizpůsobit nástupu éry internetu. Skomírají jen a pouze vlastní vinou, že nedokázali zareagovat na poptávku (a jak se zdá, úspěšně ji ignorují i nadále). A to prostě žádné poplatky, žádné daně, ani pokuty nebo „tresty” uživatelům nevyřeší.
A naprosto stejné chyby dělají mnozí hráči knižního průmyslu, byť se zdá, že tady bude vývoj zřejmě lepší než u hudby.