Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.
Praha 1 plánuje instalovat kamery s mikrofony. Ty by prý měly detekovat například rušení nočního klidu, ale ne běžný hovor. Na druhou stranu uvažuje se i o senzorech, které „zachytí zvuk spreje a spustí poplach“.
Řeší se návrh, že by měl být trestný i pokus dostat se k dětské pornografii + nějaké další změny. Na výběr máte ze zpackané (Kdo se účastní pornografického představení nebo jiného vystoupení, ve kterém účinkuje dítě, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.) a rozumnější implementace.
Ústavní soud se zabýval případem „pochybovače“ Stwory, který byl podmíněně odsouzen za publikaci článku Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta. Soud shledal, že odsouzení bylo v pořádku.
Nejvyšší soud dovodil, že nelze pochybovat ani o naplnění materiální stránky daného trestného činu, kdy článek byl publikován veřejně a vyvolal stěžovatelem zamýšlenou „diskusi“.
Já bych v tomto případě s
Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.