Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.
iDnes píše o problémech, které mohou potkat každého, kdo v Londýně pořizuje fotografie veřejných míst. Fotografující lidé se mohou těšit na sledování, kontrolu paměťové karty (případně i její vymazání) nebo dokonce i zadržení a výslech.
Vydavatelství CPress Media a.s. čelí žalobě za neodstranění diskusních příspěvků na serveru FinExpert.cz. Žalobcem je firma PROLUX Consulting Int. s.r.o., které se nelíbí, jakým způsobem se účastníci diskuse vyjadřovali o její činnosti.
Nad nesmyslností nařízení Evropského parlamentu a rady č. 593/2008, které říká, že obchod přes hranice členských států se řídí právem platným v zemi zákazníka, se pozastavuje Lukáš Jelínek.
Úřad Ústeckého kraje musí zaplatit náklady soudního řízení, které proti němu vedlo sdružení Děti Země kvůli odpírání poskytnutí informace (související s výrokem bývalého hejtmana Šulce). Úřad vydal informaci až po podání žaloby proti němu, přechozí žádost, stejně jako tři příkazy Ministerstva vnitra, úřad ignoroval.
Firma e-Fractal s.r.o., u které si pražský primátor Pavel Bém objednal audit projektu OpenCard, sídlí na stejné adrese jako jedna z kontrolovaných firem, Grand Princ a.s. Může to být jen náhoda, nicméně stín pochybností zůstává...
Poněkud starší zpráva (15. ledna 2009), ale pro informaci, že se o našich problémech píše i jinde: Mark Glaser na MediaShift píše blokaci nevinných technických blogů českým Vodafonem. Jak jinak, než společně s IWF a pod záminkou ochrany před dětskou pornografií.
The New York Times píší o tom, jak americká vláda stále intenzivněji sleduje sociální sítě jako je Facebook, Twitter nebo MySpace. V říjnu např. FBI prohledávala byt muže podezřelého z toho, že přes Twitter organizoval protesty během setkání G-20 v Pittsburghu.
Zástupci Kalifornské univerzity v San Franciscu varovali šest set pacientů, že jejich zdravotní záznamy asi unikly, jelikož jejich doktor podlehl rhybářskému útoku (phishingu). V srpnu obdržel onen nejmenovaný lékař e-mail, který se tvářil, jako že je od IT pracovníků univerzity… Více na The Register.
Definitivně rozhodnuto. Uživatelům Windows v EU se při instalaci zobrazí seznam dvanácti webových prohlížečů řazených dle popularity, přičemž prvních pět jich bude náhodně. Stíhání Microsoftu za zneužití dominantního postavení na trhu bylo zastaveno.
Já bych v tomto případě s
Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.