Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.
Autor Cover72 na server DFENS shrnuje aktuální realitu přístupu k výchově dětí v USA. Děti, často i ve velmi nízkém věku, jsou zde kriminalizovány za naprosté banality.
Servery služby Skype analyzují soukromé zprávy, extrahují z nich URL a připojují se na ně. Týká se to i těch, které obsahují přístupové údaje. Microsoft to zdůvodňuje ochranou proti spamu.
V rámci Exile Game Jam vznikla zajímavá věc: simulátor popravy gilotinou. Za pomoci virtuální reality si člověk může prožít pocity těch, kteří se v dobách minulých vzepřeli zákonu.
Britská vláda chce blokovat porno na veřejných přístupových bodech WiFi. Podle premiéra Camerona by se rodiče mohli spolehnout, že jejich děti nemohou přistupovat na „nevhodné“ weby.
Podle policejního komisaře z New Yorku je nyní, po útoku v Bostonu, vhodná chvíle nainstalovat mnohem více bezpečnostních kamer. Soukromí tu podle něj nemá místo.
Ačkoli americká policie disponuje moderními systémy pro rozpoznávání obličejů, podle šéfa bostonské policie tyto technologie při nedávném útoku zcela selhaly. Obličeje obou podezřelých přitom policie k dispozici měla, Tamerlan byl dokonce dříve vyšetřován FBI. Práce na odhalování podezřelých byla velmi náročná, jeden agent shlédl stejný úsek videa čtyřistakrát.
V souvislosti s útokem v Bostonu budou určitě snahy o další „utahování šroubů“ a tedy zpřísňování legislativy. Ovšem asi málokdo ví, že i za cracking (vlamování se do cizího systému) lze v Česku už nyní podle trestního zákoníku jít do vězení až na doživotí – a to v případě, že je spáchán z „teroristických pohnutek“ a v rámci organizované skupiny.
Projekt Tor žádá o pomoc při získávání nových „obfuskovaných mostů“ pro zajištění větší odolnosti vůči zásahům cenzorů (zejména ve státech jako je Čína, Írán nebo Sýrie). Běžné brány sítě Tor jsou totiž zhusta blokovány blacklistem. Je však třeba říct, že ani „utajené“ mosty nemusí vždy fungovat, například starší obfuskační plugin obf2 již čínští cenzoři dokáží detekovat pomocí DPI.
Zajímavá infografika porovnává pravděpodobnost smrti následkem teroristického útoku s jinými příčinami smrti. Oproti teroristovi vás 8x pravděpodobněji zabije policista, ještě spíše se udusíte zvratky nebo utopíte či se zabijete v autě. Vedou samozřejmě ale nemoci srdce a rakovina.
Já bych v tomto případě s
Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.