Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.
Policejní složky v Minnesotě snímají a analyzují registrační značky vozidel. Nepoužívají je jen k odhalování kradených aut a ke hledání zločinců, nýbrž také tiše zaznamenávají pohyb jednotlivých vozidel. Státní policie maže data po 48 hodinách, městská policie v St. Paul však až po 14 dnech a ve městě Minneapolis se uchovávají dokonce celý rok.
Generální advokátka australské vlády Nicola Roxon pozastavila zavedení data retention, a to do nejbližších voleb. Důvodem je odpor veřejnosti proti záznamu informací. Při nedávné žádosti o poskytnutí návrhu legislativní úpravy vláda poskytla dokument, který byl z 90 % začerněn.
Stránky, na které Google dostává hodně stížností, budou umístěny hůře ve výsledcích vyhledávání. Mimochodem - Google dostává přes sto tisíc požadavků na odstranění denně. Jakpak se asi zajistí, aby se tam sem-tam nevloudila i nějaká legální, avšak nepohodlná stránka?
Microsoft bude partnerem policie v New Yorku pro zprovoznění mohutného sledovacího systému. Systém bude shromažďovat a v reálném čase analyzovat data z více než 3000 kamer, z volání na tísňovou linku, ze snímačů registračních značek, policejních databází atd.
Pomocí sociálního inženýrství technické podpory se neznámému crackerovi podařilo získat cizí účet na Apple iCloud a odtamtud rozšířit svou působnost na všechny účty oběti, kterou byl známý novinář. Data smazal a digitální identitu kompromitoval. Případ ukazuje, co se může stát, pokud máte všechna data v cloudu na jednom místě a nemáte zálohu. 123
Americká organizace MPAA shání spojence, kteří by podpořili vydání britského studenta Richarda O’Dwyera do USA. Podle „komunikačního plánu“ MPAA by tito spojenci měli psát články a blogposty podporující postoj organizace.
Po nedávném rozhodnutí o konečném termínu povinného zavedení systému eCall je tady další nová povinnost u vozidel. U všech lehkých užitkových vozů a možná i u všech osobních bude povinnou součástí systém krizového brzdění.
Vědci z University college of London vyvinuli metodu využití domácího WiFi AP jako součásti radarového systému, který dokáže i skrz zdi lokalizovat osoby pohybující se v budově. Osoby se lokalizují speciálním přijímačem s využitím Dopplerova jevu.
Já bych v tomto případě s
Já bych v tomto případě s odsuzováním tolik nespěchal. Nejedná se o prospěchářské nebo fízlácké práskačství (které např. v Londýně tak propagují). Pokud vím, tak ta rodina nebyla z těch, které trpí nouzí nebo jsou jinak na okraji společnosti. Dcerka prostě chtěla trochu povyražení. Dovedu pochopit, že by to rodiče mohli myslet jako příkrý výchovný pohlavek. Té dceři jejich udání pravděpodobně život nezničí - nejspíš dostane podmínku a pokutu. Ale mohla by si uvědomit, že se chovala jako pořádný spratek.
Otázka je, jak velkou měrou se na její nevychovanosti podíleli ti rodiče, kteří teď spěchají s udáním jako vzorní občané... Ale každopádně zrovna v této věci nevidím tak veliké zlo jako vy.
Když jsem si v šesti letech na návštěvě u známých nepozorovaně nacpal do kapsy skleněné kuličky a doma pak otci přiznal, že mi nikdo nedovolil si je odnést, vzal mě za ruku, dovedl zpátky do bytu známých a cestou mi vysvětlil, že jim mám kuličky vrátit a omluvit se, protože to byla krádež. Pamatuji si, jak mi bylo hrozně, jak jsem otce prosil, aby kuličky odnesl sám, abychom to nechali na další den atd. Nepovolil a od té doby už jsem byl z odnášení cizích věcí vyléčený.