V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>
Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?
Jim Farley z automobilky Ford potvrdil, že firma sbírá data z GPS nainstalovaných ve vozidlech. Ví tedy, kde se který automobil nachází a jakou rychlostí jede. Údajně ale data nikomu neposkytuje.
Bylo zjištěno, že na portu TCP/32764 poslouchá služba, které se dají posílat různé příkazy - například příkaz pro změnu administrátorského hesla. Pak už se stačí normálně přihlásit…
SPIEGEL vydal další článek o NSA. Shrnuje používané praktiky „konvenčního“ hackování (posílání zavirovaných mailů, injectování malware do provozu…), píše však i o tom, že NSA umí zachytit zásilku s objednaným počítačem a nainstalovat do něj softwarový, nebo i hardwarový backdoor. Dále prý NSA ráda využívá informace z crashreportů poslané pomocí funkce Windows „program spadnul, můžete odeslat log do Microsoftu“.
V jednom penzionu odmítli připravit pohoštění pro Miloše Zemana a pak vyvěsili na web „Všichni příznivci pravice dostanou v podniku slevu dvacet procent“. Jsou vyšetřování pro Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Evropská komise v květnu vyhlásila zakázku na studii, která má posloužit pro rozhodování, zda zavést záznamníky dat o událostech (EDR) do všech vozidel nebo do určitých kategorií vozidel. Zakázka byla v listopadu zadána firmě Transport Research Laboratory.
Šel bych na to trošku
Šel bych na to trošku jinak.
V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?