V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>
Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?
Snowden leaknul a Bruce Schneier komentuje: NSA nutí výrobce softwaru přidávat backdoory, které lze potom vysvětlit jako chyba (1, 2, 3… netvrdím, že jde o konkrétní případy podstrčeného backdooru, jen pro ilustraci) a taky
Na webech některých britských firem (příklad) můžete nalézt logo, kterým se firmy chlubí spoluprací s Metropolitní policií – jedná se zřejmě o předávání informací o tom, kdo si co v daném obchodě koupil. Motto Metropolitní policie zní „Total Policing“ – tedy totální kontrola či absolutní dohled.
Pastafarián v americkém Texasu vyhrál svoji bitvu s úřady a na fotografii na řidičském průkazu může mít cedník na hlavě. Článek zmiňuje i Lukáše Nového, který s takovou fotografií na brněnském magistrátu uspěl, ale následně se proti ní postavilo ministerstvo vnitra.
Ladara Levisona, provozovatele nedávno skončivší e-mailové služby Lavabit, pronásledují právníci americké vlády. Nesmí k tomu ale sdělovat žádné podrobnosti, protože by tím spáchal trestný čin.
I když si povypínáte v prohlížeči cookies, JavaScript, Local Storage a další podobné věci, stále jste poměrně dobře sledovatelní. Pro účely efektivního cachování obsahu se totiž používá tzv. ETag, umožňující jeho jednoznačnou identifikaci. A i ten lze využít ke sledování velmi podobně jako třeba cookies.
Podle deníku Independent, který čerpal ze Snowdenových materiálů, má Velká Británie v některém ze středovýchodních států tajnou základnu pro odposlech internetových dat. Data sbírá agentura GCHQ, která je následně poskytuje i americké NSA.
Bývalý americký voják Bradley Manning byl odsouzen na 35 let do vězení. Od celkové výše bude odečten čas strávený ve vazbě plus 112 dní za špatné podmínky na začátku vazby. Za vynesení tajných informací obžaloba žádala šedesátiletý trest. Rozsudek bude přezkoumán vojenským kriminálním odvolacím soudem, může ho přezkoumat také velitel vojenského okrsku.
Zákon o bezpečnosti vládních komunikací (GCSB) úspěšně prošel třetím čtením v novozélandském parlamentu. Přestože byl deklarován jako zvýšení dohledu nad tajnými službami, kritici o zákonu hovoří jako o omezení svobody projevu a ochrany soukromí, a to zejména usnadněním sledování komunikace.
Šel bych na to trošku
Šel bych na to trošku jinak.
V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?