V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>
Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?
Nizozemská policie si vyžádala poskytnutí vzorků DNA od 8080 mužů žijících v okruhu 5 km od místa znovuotevřeného případu znásilnění a vraždy 16leté dívky z roku 1999. Cílem není identifikovat jen pachatele, nýbrž i jeho příbuzné. Nikdo prý nebude k poskytnutí nucen a policie slibuje vzorky po použití zničit.
První státní základní škola, Františky Plamínkové v Praze, zavádí školní stejnokroje. Uvažuje se o rozšíření i do dalších škol. Jeden komplet (mikina a šest polokošil) vyjde na 2000 korun, první dávku financuje město, další si rodiny budou muset kupovat sami.
Aktualne.cz píše o moderních trendech v boji se silničním pirátstvím. Zmiňuje například omezovač rychlosti, který řidiči prostě nedovolí zrychlit nad povolenou rychlost, nebo o instalování rušiček mobilních telefonů do automobilů.
Britská policie přiznala, že její systém pro sledování pohybu vozidel není plně funkční. I tak je do systému zapojeno asi 5000 kamer, jejichž umístění policie tají. Za posledních 6 let bylo v systému nashromážděno více než 7 miliard záznamů.
Britská tradice přenášet utajované dokumenty tak, aby je novináři mohli vyfotografovat, přinesla zjištění ohledně plánů na zadržení Juliana Assange. Dokument v režimu utajení „Vyhrazeno“ obsahoval mj. informaci, že „Assange musí být bezpodmínečně zadržen“. Policie následně uvedla, že se to mělo vztahovat k situaci, kdy Assange opustí ekvádorské velvyslanectví.
Jediné firmě, která směla v Norsku shromažďovat údaje o uživatelích sdílejících obsah, vypršela licence od tamního úřadu pro ochranu osobních údajů. Nová licence již udělena nebyla a firma neuspěla ani s odvoláním proti rozhodnutí úřadu. Žádný soukromý subjekt tedy nyní nesmí shromažďovat údaje o „sdílečích“.
Šel bych na to trošku
Šel bych na to trošku jinak.
V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?