V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>
Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?
Neobvyklá forma cenzury se objevila v Izraeli. Tamní parlament schválil zákon, který v reklamách zakazuje příliš hubené modelky. „V Izraeli se na reklamách nebudou smět objevit modelky s BMI pod 18,5 bodu nebo osoby, které vypadají, že takovou hodnotu BMI mají.“ Píší na Shekel.cz
Kanadská policie navrhla (ve třech variantách) zavedení nové „internetové daně“, z níž by se financovalo získávání provozních a lokalizačních údajů a instalace odposlechů (doposud placené z běžných provozních prostředků policie). Vláda zatím návrhy odmítla, vlastní řešení nenabídla.
Britská vláda plánuje využít bezpečnostní kamery (s rozpoznáváním registračních značek – ANPR) k zajištění, aby do aut bez povinného ručení nebo bez placení silniční daně nemohlo být natankováno palivo. Pumpaři, kteří to již nyní „schytávají“ kvůli vysokým cenám paliv, jsou ostře proti, protože se tím dále zvýší riziko konfliktních situací.
Dánská policie udržuje seznam domén s dětskou pornografií a ISP je mohou (dobrovolně) blokovat. Omylem se jim podařilo zablokovat na 8000 stránek, včetně Googlu a Facebooku.
Velká Británie chce ve významné míře přenést funkci represivní moci na soukromé bezpečnostní agentury. Mělo by se jednat i o takové činnosti, jako je vyšetřování trestných činů nebo zadržování podezřelých.
Šel bych na to trošku
Šel bych na to trošku jinak.
V případě, kdy URL předáváš elektronicky, není problém s ní prostě předat i otisk veřejného klíče serveru na druhé straně. Takhle by šlo vygenerovat šíleně propletenou a ohromnou web of trust. Stačilo by to jenom nějak implementovat. E.g.:
<a href="https|BASE64encodedFINGERPRINT://kinderporno.cz/d/blah>Dětské porno zdarma ke stažení</a>Vychází to z toho, že ten, kdo odkaz šíří, webu věří, resp. prvotní publikovatel odkazu to stejně musel dát do nějakého zabezpečeného média (jinak by nepomohla ani svěcená voda).
V případě papírového předání je to horší, ale řekněme, že já bych ten 20znakový řetězec klidně zkontroloval. Případně máme QR kódy.
Bylo pochopitelné, co jsem tím chtěl říct? Co si o tom myslíte?