„Dostali jsme rozkaz, zlikvidovat diverzanta z Austrálie. Muže s brašnou na notebook na zádech. Zaujali jsme pozice za rohem u ekvádorský ambasády a skryli jsme se za popelnice. To mohlo bejt tak kolem půl třetí. Z ambasády vychází muž s brašnou na notebook na zádech.“
(ratatatatatata...)
„Jistě. Byl to whistleblower. A nejspíš sexuální agresor. A s takovými se musí jednat bez milosti. To není jako strčit flešku do počítače, děti...“
„Jen co dozněly výstřely, dveře ambasády se znovu otevřely. A vyšel z nich ... muž s brašnou na notebook! Rozkaz, ten zněl jasně: nesmí projít za žádnou cenu!“
(ratatatatatata...)
„Nebyl čas, lámat si hlavu, kdo je kdo.“
„Chceš říct, soudruhu kapitáne...“
„Njo, dvě dávky...“
(Kontrolní otázka: Koho to vlastně zastřelili? Nápověda: Pošťák to nebyl.)
Novela čínského trestního zákoníku legalizuje praxi věznění lidí bez soudu. Policie bude se souhlasem prokurátora oprávněna v poměrně široké škále případů (např. u podezřelých z ohrožování bezpečnosti státu, terorismu nebo korupce) věznit lidi, aniž by o tom informovala jejich blízké.
Australskou sněmovnou projde za široké politické podpory zákon, který kromě jiného zavádí tuhou cenzuru Internetu. Nic na tom nezměnil ani negativní postoj sněmovního výboru pro kybernetickou bezpečnost, který navrhuje nejprve opravit závažné chyby přijímaného návrhu.
Zejména křesťansky ladění europoslanci chtějí v EU prosadit omezení nakupování v neděli. „Nezužoval bych to jen na křesťanskou otázku. Jde obecně o duševní hygienu. Člověk by mohl čas trávit užitečnějšími věcmi než nakupováním. Když jsme bez nedělního nakupování vydrželi před dvaceti lety, vydrželi bychom to opět.“ (Jan Březina, KDU-ČSL)
V Kanadě se nyní schvaluje zákon, který umožní kterémukoli policistovi „za výjimečných okolností“ získávat bez soudního souhlasu v libovolném množství informace jako IP adresy, osobní údaje, telefonní čísla, IMEI apod. uživatelů telekomunikačních služeb.
„Dostali jsme rozkaz,
„Dostali jsme rozkaz, zlikvidovat diverzanta z Austrálie. Muže s brašnou na notebook na zádech. Zaujali jsme pozice za rohem u ekvádorský ambasády a skryli jsme se za popelnice. To mohlo bejt tak kolem půl třetí. Z ambasády vychází muž s brašnou na notebook na zádech.“
(ratatatatatata...)
„Jistě. Byl to whistleblower. A nejspíš sexuální agresor. A s takovými se musí jednat bez milosti. To není jako strčit flešku do počítače, děti...“
„Jen co dozněly výstřely, dveře ambasády se znovu otevřely. A vyšel z nich ... muž s brašnou na notebook! Rozkaz, ten zněl jasně: nesmí projít za žádnou cenu!“
(ratatatatatata...)
„Nebyl čas, lámat si hlavu, kdo je kdo.“
„Chceš říct, soudruhu kapitáne...“
„Njo, dvě dávky...“
(Kontrolní otázka: Koho to vlastně zastřelili? Nápověda: Pošťák to nebyl.)