Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám
nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do
toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v
mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak
je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec
nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu
nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno
kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření,
bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné
restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.
Jedete do USA? Hodně štěstí. Na hranicích vám totiž mohou zabavit notebook, zkopírovat si z něj, co je libo, a tato zkopírovaná data poskytnout prakticky komukoli.
Policistům v Británii přišlo podezřelé, že si někdo fotí poklopy od kanálů (co kdyby plánoval, že tam dá bombu!) a tak ho sebrali. 36 hodin ho drželi bez jakéhokoli kontaktu s okolím (co kdyby chtěl telefonovat kumpánům!), vzali mu vzorek DNA a pak ho bez odškodnění propustili. Podle zákona Terrorism Act of 2000 mohou ve Velká Británii takto zadržovat člověka celý měsíc.
Jeden redaktor KP.cz jel v pátek novým pražským autobusem a povšiml si pěti kamer mířících zejména na sedadla. Oficiálně jsou pro ochranu řidiče. Bohužel jsem neměl foťák; fotodokumentace se chystá při dalším setkání se s autobusem.
Vypadá to, že u žárovek to neskončí. Zakázány by měly být mimo jiné televize s obrazovkou, pračky, které neumožňují prát ve vlažné vodě, některé ledničky a spusta dalších věcí.
HADOPI (též známý jako třikrát a dost nebo digitální gilotina), zákon postihující stahování autorsky chráněného materiálu, prošel v mírně pozměněné formě dolní komorou francouzského parlamentu. HADOPI umožňuje mimo jiné odpojit uživatele a jeho rodinu po zaslání dvou varování od Internetu.
Vlastnické právo
Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření, bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.