Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám
nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do
toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v
mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak
je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec
nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu
nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno
kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření,
bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné
restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.
Novela čínského trestního zákoníku legalizuje praxi věznění lidí bez soudu. Policie bude se souhlasem prokurátora oprávněna v poměrně široké škále případů (např. u podezřelých z ohrožování bezpečnosti státu, terorismu nebo korupce) věznit lidi, aniž by o tom informovala jejich blízké.
Australskou sněmovnou projde za široké politické podpory zákon, který kromě jiného zavádí tuhou cenzuru Internetu. Nic na tom nezměnil ani negativní postoj sněmovního výboru pro kybernetickou bezpečnost, který navrhuje nejprve opravit závažné chyby přijímaného návrhu.
Zejména křesťansky ladění europoslanci chtějí v EU prosadit omezení nakupování v neděli. „Nezužoval bych to jen na křesťanskou otázku. Jde obecně o duševní hygienu. Člověk by mohl čas trávit užitečnějšími věcmi než nakupováním. Když jsme bez nedělního nakupování vydrželi před dvaceti lety, vydrželi bychom to opět.“ (Jan Březina, KDU-ČSL)
V Kanadě se nyní schvaluje zákon, který umožní kterémukoli policistovi „za výjimečných okolností“ získávat bez soudního souhlasu v libovolném množství informace jako IP adresy, osobní údaje, telefonní čísla, IMEI apod. uživatelů telekomunikačních služeb.
Vlastnické právo
Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření, bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.