Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám
nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do
toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v
mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak
je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec
nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu
nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno
kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření,
bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné
restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.
V blogu na AbcLinuxu vyšel článek o policejním sledování mobilních telefonů. Autor píše o metodách, jak se PČR k datům dostává, o typech předávaných dat a nastiňuje možnosti, jak se sledování vyhnout.
Ministerstvo financí si nechalo vyrobit software za 2,5 miliardy. Bohužel se zjistilo, že vyvinutý software jim vlastně nepatří, a je potřeba ještě platit licence za používání - podobně jako u opencard. Přístup „vyvineme pro stát předražený software“ už zjevně není in. Dnes letí „vyvineme předražený software a pak ho státu ani nedáme, pouze licencujeme používání, nejlépe paušálem“.
ČNB pokračuje v manipulaci s kurzem Koruny. Výsledkem je dalších ~10 % inflace. Výsledkem je Dolar za 24 a Euro za 28,3. Koruna „díky“ zásahům za poslední rok a půl oslabila o čtvrtinu. Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.
Nabyl účinnosti Zákon o kybernetické bezpečnosti. Není dlouhý, takže si ho přečtěte a udělejte si vlastní názor :). Osobně mě zneklidňuje, že úřad může nařídit ISP provést „reaktivní opatření“, ale nikde nejsou žádné meze. Může být takové opatření „vypněte v ČR internet“?
Po mobilech, tiskárnách, glukometrech, autech… přichází výrobci s dalšími nápady, kam všude lze umístit DRM, technologii umožňující výrobci mít stálou kontrolu nad zařízením, které si uživatel koupil. Nejnověji se jedná o kávovar a kočičí záchůdek. Oboje vyžaduje proprietární cartridge, ve druhém případě s počítadlem životnosti, které po uplynutí výrobcem stanoveného počtu cyklů přístroj zablokuje a uživatel si musí koupit novou.
Vlastnické právo
Jenže tady jde o princip – zásah do vlastnického práva. Jestliže mám nějaký soukromý majetek (např. hospodu), tak mi stát nemá co kecat do toho, jak ho využívám (pokud neškodím druhým). Takže když řeknu, že v mém prostoru se může kouřit a může tam přijít každý, komu to nevadí, tak je to OK. Já bych totiž do toho svého prostoru nemusel pustit vůbec nikoho (nechat si hospodu třeba jen pro rodinu a známé), takže nikomu nemusí vadit, že tam (dobrovolně) nepůjde kvůli tomu, že je tam dovoleno kouřit.
A nejde jen o kouření (to vem čert) – pokud projde takovéto opatření, bude to fungovat jako příklad a stát může snáz lidem zakazovat jiné věci.
P.S. nesnáším kuřáky a smrad z cigaret a zrovna předevčírem jsem z jedné restaurace odešel, protože to tam smrdělo, a šel do jiné.