On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Der Spiegel a Duncan Campbell upozornili v souvislosti se skandálem kolem odposlechu kancléřky Merkelové, že mnoho amerických ambasád má v nejvyšším patře zaslepená okna a stavebně to vypadá dost podobně špionážní věži GCHQ, kde byla instalována sledovací technika. Kdo to půjde omrknout?
V Událostech ČT mají politické strany seřazené podle získaných hlasů sestupně. Bohužel mezi Zelenými (3.19%) a Zemanovci (1.51%) chybí dvě strany - Piráti (2.66%) a Svobodní (2.46%). Grafika je doprovázena komentářem „Pro Úsvít hlasovalo 340 tisíc lidí, stejně, jako pro Lidovce. A na závěr ještě dvě strany, které se do sněmovny nedostaly - SZ podpořilo 160 tisíc lidí a Zemanovce jenom 75 tisíc.“ Pokud máte Flashplayer nebo vám chodí ctsream, můžete si záznam tohoto trapasu stáhnout. Pro ty ostatní je tady screenshot.
Minulý týden jsme vás informovali o backdooru v routerech D-Link a v sobotu o backdooru v routerech Tenda. Dnes vás informujeme o backdooru v routerech TP-Link. Útočník pošle HTTP požadavek, router se připojí na jeho počítač, stáhne si přes TFTP soubor a spustí ho jako root.
Britští ISP Virgin a Sky blokují přístup k webům, kde nikdy nebyl jakýkoli „závadný“ obsah. Podle všeho jde o následek špatného technického řešení, kdy byla zablokována služba sloužící k přesměrovávání domén 2. úrovně na load balancery.
Nedávno jsme informovali o backdooru v routerech D-Link. Nyní byl objeven backdoor v routerech Tenda. Na UDP portu 7329 v LAN/WLAN je po zaslání magic sekvence "w302r_mfg\0" dostupný rootshell.
Když si nastavíte user agenta na "xmlset_roodkcableoj28840ybtide" (čteno pozpátku "edit by 04882 joel backdoor") a vlezete na webovou administraci některých SOHO routerů D-Link, zjistíte, že se nemusíte přihlašovat. Ve firmwaru, který D-Link musí podle GPL zveřejnit, někdo dokonce našel konfigurační volby BACKDOOR_SIGNATURE a XMLSET_BACKDOOR_USER_AGENT (nastavenou na zmíněný useragent).
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.