On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Na AbcLinuxu.cz vyšel paranoidní blogový zápisek Týden bez Googlu. Autor se chystá strávit týden bez využívání služeb této firmy, která má obrovské množství informací o uživatelích Internetu.
Americká armáda označila Juliana Assange a Wikileaks za nepřátele státu – vyplývá to z odtajněných dokumentů (původně utajených v režimu Secret/NoForn). Kontakt amerického vojáka s těmito entitami by mohl být považován za „komunikaci s nepřítelem“ a trestán smrtí.
Na základě souboru doporučení, který připravil irský komisař pro ochranu osobních údajů, vypíná Facebook rozpoznávání obličejů (face recognition) u uživatelů z celé Evropské unie.
Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že někteří ze zaměstnanců České správy sociálního zabezpečení podnikali v oborech (zprostředkovávání úvěrů, pojištění atd.), kde mohli zneužívat osobní data klientů, ke kterým měli z titulu své pracovní funkce přístup.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger k současné prohibici řekl: „Ten krizový plán má několik variant. Tou nejdrsnější je, že to opatření takhle zůstane dlouhou dobu. Aspoň nám ale klesne konzumace alkoholu.“ Prohibice byla přitom nařízena jako mimořádné opatření podle § 80, odst. 1, písm. g) zákona č. 258/2000 Sb.
V souvislosti s přibývajícími otravami methanolem zakázala vláda prodej rozlévaných lihovin ve stáncích a připravuje zavedení úplné prohibice (na lihoviny) v případě, že se rychle nenajde zdroj jedovatých nápojů.
Rick Falkvinge vysvětluje, proč je nutné legalizovat dětské porno: jeho zákaz komplikuje stíhání pachatelů sexuálně obtěžujících děti, vypaluje celé generaci cejch sexuálních násilníků a v neposlední řadě je ztělesněním boje proti svobodě projevu.
Apple si patentoval technologii, která by policii nebo státním orgánům umožnila na dálku zablokovat ukládání a přenos informací, včetně videa a fotografií, prostřednictvím mobilních zařízení z jakéhokoliv veřejného shromáždění nebo místa, které by bylo považováno za "citlivé".
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.