On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Používání VPN je v Íránu považováno za protizákonné a proto jsou příslušné porty blokovány. Podobně postupuje i Sýrie, hlavní porty pro VPN jsou zablokovány úplně, na ostatní je datový tok výrazně zpomalen.
Italská verze encyklopedie Wikipedia je v současné době odstavena. V italském parlamentu se totiž v současné době diskutuje návrh zákona, který by na Internetu zavedl povinnost do 48 hodin zveřejnit odpověď na obsah, který někdo považuje za závadný – aniž by se zkoumala oprávněnost této „odpovědi“. Wikipedia, která si klade za cíl vyváženost a objektivnost, by za takových podmínek nemohla fungovat. Viz oznámení na Wikipedii.
Senátoři ze státu New York mají pocit, že je svoboda projevu problémem, se kterým se musí něco udělat. Navrhují proto, aby již tato svoboda nebyla lidským právem, nýbrž jen privilegiem, které lze člověku odejmout. Mělo by prý jít o „přesnější výklad“ Prvního dodatku Ústavy a důvodem pro změnu legislativy je prý hlavně ochrana dětí před kyberšikanou.
Ministerstvo vnitra chce podle poslance ODS Marka Bendy obnovit uchovávání údajů o internetové a telefonické komunikaci pro policii v podobě, kterou na Bendův návrh zrušil v březnu Ústavní soud. Píší Novinky. Podle Ústavního soudu a Bendy by uchovávané údaje měly sloužit jen k odhalování závažných zločinů.
Dánsko jako první na světě zavedlo daň na tučné potraviny. Za kilogram nasycených mastných kyselin Dánové zaplatí v přepočtu o 53 korun více. Vláda očekává, že spotřeba nasycených tuků klesne o skoro deset procent a spotřeba másla o 15 procent.
Na webu The National Academies Press je k dispozici k prohlížení a ke stažení kniha Reference Manual on Scientific Evidence (Referenční manuál pro vědecké důkazy). Je určena jako příručka pro soudce, aby byli schopni lépe pracovat s vědeckými a technickými důkazy. Kniha sice vznikla pro právní systém USA, nicméně její použitelnost je obecná.
EU spouští projekt SamKnows. Zašle vám domů krabičku, kterou si zapojíte do sítě, a krabička bude sbírat data jako rychlost připojení, ztrátovost paketů atd. a odesílat je na Centrálu, kde je vyhodnotí a podle toho naplánují rozvoj telekomunikační infrastruktury v EU.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.