On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Vyučující ve školách a mateřských školkách v Británii zaznamenávají, když se dítě homofobně nebo rasisticky vyjádří. Složka pak může s dítětem putovat na vyšší školy nebo i do jeho budoucího zaměstnání.
O podivných podmínkách v licenci k PlayStationu od Sony píše Lupa. Z licence například vyplývá, že nemáte právo na hromadnou žalobu Sony, kteréžto ustanovení je v ČR zřejmě neplatné.
V americké Atlantě bylo spuštěno nové kamerové monitorovací centrum. Aktuálně je do centra připojeno více než 100 veřejných i soukromých kamer. „To je ale jen začátek“ a Atlanta plánuje dostat se na úroveň, jakou má New York nebo Chicago.
New York Civil Liberties Union vede soudní spor s ministerstvem práce, které (údajně kvůli špatně vyplněnému výkazu práce) propustilo svého zaměstnance Michaela Cunninghama poté, co do jeho auta nainstalovalo sledovací přístroj s GPS. Vrchní státní soud již dříve v jiném případu rozhodl, že k instalaci takového zařízení je třeba soudní příkaz (tento případ nyní míří k Nejvyššímu soudu USA).
Barcelonská radnice zakázala prodej odznáčků se symboly stinných stránek města. Jsou na nich vyobrazeny krádeže, prostituce, alkohol, policejní násilí a podobně. Prodejci navíc musí vysvětlit, proč do nabídky tyto předměty zařadili.
Český stát bude nově evidovat podrobné neanonymizovné informace o zdravotním stavu každého člověka, ale i informace související (např. sociální situace nebo rodinná anamnéza). Je to obsaženo ve schvalovaném návrhu zákona o zdravotních službách.
Poslanci v úterý přehlasovali Senát a prosadili zákon, který zavádí (zřejmě protiústavní) odpovědnost osob za přestupky nebo trestné činy, u kterých není prokázáno, že je daná osoba skutečně spáchala. Porušení principu presumpce neviny se zatím týká jen provozovatelů motorových vozidel.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.