On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Na WikiLeaks se objevila žádost o pomoc s hromadnou replikací. Pomocí formuláře může každý přidat svůj server, na kterém chce poskytnout prostor pro zrcadlo WikiLeaks.
FBI varuje: nový hit mezi hračkami, panenka Barbie s vestavěnou kamerou, by mohl být snadno zneužit k natáčení dětské pornografie. Osoba usvědčená z distribuce dětského porna dokonce dala tuto panenku šestileté holčičce.
Julian Assange odpovídá na otázky čtenářů Guardianu, např. jak si myslí, že ovlivnil dění ve světě, nebo jestli se ve zveřejněných dokumentech chystá cenzurovat jména, která by mohla lidem způsobit nebezpečí. Či, jestli se k němu dostaly dokumenty o UFO a mimozemšťanech.
V dubnu 2008 podali manželé Boringovi z Pittsburghu žalobu na společnost Google za zveřejnění snímku jejich domu a zahrady ve službě StreetView. Požadovali odškodné 25 000 dolarů. Nyní soud rozhodl, že žaloba je oprávněná, nicméně odškodné stanovil na pouhý jeden dolar.
Bývalí aktivisté působící v rámci serveru WikiLeaks plánují, že spustí podobný server (tedy zveřejňující uniklé utajované informace), ale fungující na širší, vyváženější bázi. U WikiLeaks jim totiž vadí přílišné zaměření na USA. Ke spuštění nového serveru by mělo dojít v polovině prosince.
Google zavádí čtyři nová opatření ve své politice. Na hlášení o porušování autorských práv (např. na YouTube) bude reagovat nejpozději do 24 hodin, v automatickém doplňování (autocomplete) nebude nabízet slova související s „pirátstvím“, posílí kontrolu služby AdSense a bude hledat cesty k lepšímu zpřístupnění „autorizovaného obsahu“ (např. legálně zveřejněných klipů).
Julian Assange, zakladatel serveru WikiLeaks, čelí vážnému problému - Interpol na něj vydal mezinárodní zatykač. Souvisí to s obviněním ze znásilnění, pro které je vyšetřován ve Švédsku.
Evropská komise bude (na návrh belgického předsednictví, prosazený ministry zemědělství členských států) připravovat jednotná celounijní pravidla pro chov psů a koček. Například by mohl být zaveden obecný zákaz výstav pro zvířata, která prošla „neléčebným“ chirurgickým zákrokem.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.