On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
V Indii začíná sčítání lidu kombinované se zaevidováním všech obyvatel (včetně fotografií a otisků prstů) a vydáním občanských průkazů. Celá operace má stát 60 mld. rupií (víc než 25 mld. Kč).
Pracovník firmy HumboldTec (provozující populární český Jabber server), který si nepřál být jmenován, nám do redakce přeposlal korespondenci s Radou EU pro životní prostředí. Ta považuje za nepřípustné používat pro propagaci symbol žárovky a požaduje změnu loga projektu Jabber a odstranění všech fotografií žárovek z grafiky serveru jabbim.cz. Oficiální oznámení změny je plánováno na příští týden. Zatím se můžete podívat na návrh nového loga.
Podle Evropského soudního dvora neporušila společnost Google zákony o ochranných známkách, když v systému AdWords umožnila zobrazování cizí inzerce podle ochranných známek firmy Louis Vuitton a dalších výrobců. Rozhodnutí je důležité pro další posuzování odpovědnosti provozovatelů za obsah vkládaný uživateli.
Policie ve Velké Británii požaduje po internetových kavárnách, aby sledovaly, co jejich zákazníci na internetu dělají. Důvodem je překvapivě boj proti terorismu. Podle Metropolitní policie několik usvědčených teroristů používalo internetové kavárny k plánování svých útoků. Opatření se týká i provozovatelů veřejných Wi-Fi hotspotů.
Australská vládní „Klasifikační rada“ zakázala ve filmech pro dospělé malá prsa a ženskou ejakulaci. Píše Sydney Morning Herald (v češtině informoval server Sexus.cz). Údajný důvod pro zákaz: „tato díla by mohla být považována za dětskou pornografii, i přesto že existuje potvrzení, že aktéři jsou starší 18 let“.
Pořad České televize Máte slovo, vysílaný 25.3.2010, byl zaměřen na téma "Nebezpečí Internetu". Kdo pořad neviděl, má možnost ho shlédnout v archivu ČT.
V Austrálii projednávají a připomínkují návrh na povinnou vládní cenzuru Internetu. „Chtějí tak prý lépe bojovat s šířením pornografie a dalšího nežádoucího materiálu.“ Povšimněte si, že „pornografie“ už nemá přívlastek „dětská“…
Podle čerstvé studie jsou děti na britských školách intenzivně sledovány kamerami. Drtivá většina středních škol má více než 20 kamer na chodbách, hřištích a některé dokonce i na toaletách. Podle autorky studie je míra sledování srovnatelná s mezinárodními letišti a věznicemi.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.