On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Podle Evropského soudu pro lidská práva jsou britské policejní pravomoci na kontrolu občanů příliš široké, snadno zneužitelné a jejich výkon může být ponižující. Británie se hodlá odvolat k velké soudní komoře.
Vrací se doba, kdy vás za politický názor budou vyhazovat z práce? Řidič tramvaje měl za sklem vystavenou šálu Dělnické strany. Den po svém prohřešku obdržel od zaměstnavatele výpověď.
U koho policie najde více než dva kondomy, může být zatčen za protizákonné sexuální chování. Týká se to tzv. "zón bez prostituce" v New Yorku, Washingtonu D.C. a San Francisku.
Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, se zamýšlí nad letištními skenery. Používají ionizující záření a při jedné kontrole cestující dostane 0,1-10μSv. Není to mnoho, ale například podle Linear no-threshold modelu to může vadit.
Ministr vnitra Martin Pecina chce zavést tzv. svlékací kamery i na česká letiště. Aby to nebyl pro euroobčanky a euroobčany (s paranoiou přiživenou zpackaným slovenským testem a Nigerijcem s bombou ve spodkách) takový šok, chce je zavádět salámovou metodou nejdříve jen pro lety do USA a Izraele.
Redakce časopisu Fakta a svědectví vydalo tématický kalendář: historické válečné plakáty. Jenže na říjnovém listu je otištěn dobový plakát propagující Hitlerjugend – a ten obsahuje vlajku se svastikou. Uživatelům kalendáře se proto doporučuje inkriminovaný měsíc „přejít“, protože by mohli být stíháni kvůli propagaci hnutí potlačujících lidská práva.
V § 345 nového TZ se píše: (1) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Hotovo, šmitec. Žádná další podmínka či úmysl. Pokud tedy na někoho podáte trestní oznámení a jeho vina se neprokáže, můžete být popotahováni za trestný čin lživého obvinění se sazbou až 2 roky. Články o novém TZ na Blistech: 1, 2, 3
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.