On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
Na Slovensku policisté testovali bezpečnost letiště. Osmi náhodně vybraným cestujícím tajně strčili do zavazadel výbušninu a zkoušeli, jestli se na to při odbavení přijde. Odhalili jich ovšem jen 7 – 8. cestující odletěl do Dublinu, kde z toho nebyli příliš nadšení, zatkli ho, evakuovali několik domů a uzavřeli dvě ulice. Poté, co se situace objasnila, pasažéra propustili.
007 na D-FENSovi píše o tom, jak na něj byla uvalena exekuce. Jeho manželka před 10 lety ztratila doklady, což ohlásila na policii, ale Dopravní podnik hl. m. Prahy to nějak nepořešil…
Čína hlásí, že kvůli pornografii zatkla 5400 lidí a dále všemožně cenzuruje zahraniční pornografické weby, Facebook, Twitter, YouTube a další. Ach, ti cenzurující komunisté! To by se v naší demokracii stát nemohlo, cenzura je tu přece nepřípustná.
Celosvětové tažení proti ideozločinu vyvrcholilo v Irsku zákonem proti rouhání. Rouhání je „zveřejnění či vyslovení výroků, které jsou ostře urážlivé vůči záležitostem, posvátným v jakémkoliv náboženství, a proto úmyslně vyvolávajícím rozhořčení mezi podstatným počtem stoupenců toho náboženství“ a rouhači hrozí pokuta €25000.
Zveme vás na exkurzi o současných názorových proudech ve společnosti, která se právě teď koná ve vlákně Jak vypátrat úchyla na Internetu? na serveru root.cz.
Joanna Rutkowska napísala program, ktorý dokáže "obísť" šifrovanie Truecryptom, ak je zašifrovaný celý disk. Program Evil Maid USB jednoducho upraví Truecrypt loader tak, že skopíruje vložené heslo.
Jedná se o útok typu „šikovná pokojská“. Nutno poznamenat, že je jím zranitelná většina současných šifrovacích technologií. Takže si dávejte pozor, kdo má přístup k médiu, ze kterého bootujete (např. vlezlá letištní kontrola).
Standard EU o hlasitosti hudebních přehrávačů má být nepovinný, ale předpokládá se, že na něj všichni výrobci přistoupí. Poslouchat hudbu o hlasitosti 89 dB má být možné 5 hodin týdně, 80 dB 40 hodin týdně.
V USA Apple vyhrál soud s lidmi, kterým iPod poškodil sluch poté, co si ho pouštěli příliš nahlas.
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.