On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ
komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo
z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí
a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti
za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát
disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým
píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš
a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by
zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému
šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho
webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený
z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat
tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS
Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou
ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do
formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného
sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené
SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná
zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor
jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie.
Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo
chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na
tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat
falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen
MITM útočníky.
V Itálii mohou být poskytovatelé držiteli autorských práv donuceni k cenzuře zahraničních webů poskytujících .torrent soubory. Prý je poskytování těchto několikakilobajtových souborů napomáháním k trestné činnosti…
Proudový šifrovací algoritmus A5/1, používaný u technologie GSM pro šifrování komunikace mobilních telefonů se základnovými stanicemi, lze nyní považovat za ještě o něco méně bezpečný. Pomocí distribuovaného výpočtu a sdílení kódové knihy může prakticky kdokoliv dešifrovat přenášená data v reálném čase, bez použití dešifrování hrubou silou.
Nad nutností evropské směrnice o regulaci internetového vysílání, která klade na provozovatele audiovizuálních služeb nesmyslné požadavky, se zamýšlí Jan Potůček.
O průběhu a ospravedlňování války USA s Jemenem píše Czech Free Press. „Prozatím jediným pojítkem mezi nigerijským atentátníkem a Jemenem je přitom jeho vlastní tvrzení, že je členem hnutí Al Kajda a že bombu (konkrétně kondom s jakousi výbušninou uvnitř) dostal od výrobců výbušnin z Jemenu.“
GSM hovor šifrovaný A5/1 lze poslouchat v reálném čase. Píše o tom DSL.sk. Skupina, která se zabývá prolomením této šifry začala zveřejňovat předpočítané rainbow tables.
Americký kabelový operátor Comcast u svého „neomezeného“ připojení omezoval P2P jednak shapováním, druhak man-in-the-middle útokem. Nyní mezi své zákazníky musí rozdělit 16 milionů USD. Znamená to ovšem, že každý zákazník dostane méně než 16 dolarů.
Fixated Threat Assessment Centre (FTAC) může zadržet člověka bez soudu po 6 měsíců na základě rozhodnutí dvou lékařů o tom, že je duševně chorý. Prý je to zneužíváno pro umlčení lidí kritizujících britskou politiku (1, 2, 3)
„The Mental Health Act requires two doctors or psychiatrists to approve a forcible detention, or “sectioning”, for treatment. It allows a patient to be held for up to six months before a further psychological assessment. Patients are then reviewed every year to determine if they can be released.“
Šifrování, BFU, detekce a falešné zprávy
On je spíš problém v tom, že spousta lidí (se kterými někdy potřebuješ komunikovat) prostě šifrovat neumí nebo nechce (ať už z lenosti nebo z jiných důvodů). Takže kus cesty ten e-mail nešifrovaně stejně urazí a tam se dá zachytit.
Ale pokud by všichni šifrovali, tak na serverech moc nezáleží – agenti za jejich provozovatelem klidně můžou jít, on jim může klidně i dát disky, ale zprávy si stejně nepřečtou – maximálně metadata, kdo si s kým píše (což má sice taky hodnotu, ale to už se utajuje hodně blbě).
Otázka je, jak ochránit tu „první míli“ mezi BFU, se kterým si píšeš a prvním serverem, který by třeba mohl znát tvůj veřejný klíč a mohl by zprávu hned zašifrovat. Něco takového mám na TODO seznamu…
A opačným směrem je to ještě horší – když píšeš BFU neschopnému šifrování, tak by se to zase muselo někde dešifrovat – třeba na jeho webmailu, který by znal jeho klíč – ten by teoreticky mohl být odvozený z jeho hesla, takže by ho provozovatel serveru neznal… ale nainstalovat tomu uživateli keylogger (nebo použít nějaký, který je zabudovaný v MS Windows) není nic složitého.
Obecně je tohle trochu neřešitelný problém – dokud uživatelé nebudou ochotní si něco nastudovat a budou chtít jen tupě zadat jméno a heslo do formuláře na webu, tak jim není moc pomoci.
Kromě toho bych se zaměřil na odhalování a dokumentaci případného sledování – chce to sbírat důkazy – např. kdy a jak bylo podvržené SSL/SSH spojení, kdy byla narušena nebo ztracena šifrovaná/podepsaná zpráva, kdy vracel DNS server „divné“ výsledky, proč má tenhle soubor jiný kontrolní součet, když ho stahuji z jiné sítě a další anomálie. Dále je pak dobré posílat falešné zprávy a zkoumat, jestli se jich někdo chytne, jestli se prozradí tím, že má znalost, kterou by mít neměl. Na tohle by to chtělo software, který bude na jedné straně generovat falešné zprávy a na druhé je zahazovat, aby nemátly příjemce, ale jen MITM útočníky.