Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Podle výsledků čerstvé studie nemusí mít telefonování při řízení tak významné negativní dopady, jak se dosud myslelo. Výzkumníci se zaměřili hlavně na páteční večerní skokový nárůst hovorů z vozidel (způsobený poklesem ceny za volání v USA) a jeho korelaci s nehodovostí. Předpokládaný nárůst nehodovosti nebyl prokázán.
Admina Freedom Hostingu (poskytoval prostor pro stránky v anonymizační síti Tor, běžela na něm snad polovina .onion webů) sebrala policie. Současně byly hostované stránky hacknuty a byl na ně umístěn škodlivý JavaScript, který zřejmě přes díru ve Firefoxu leakoval skutečnou identitu návštěvníků někam dopryč. Nedávno byl také zveřejněn zajímavý článek popisující útoky na Tor.
Obyvatelka New Yorku byla vyšetřována policií poté, co na Internetu hledala tlakové hrnce. Společně s tím, že její manžel sháněl batohy a její syn zjišťoval informace o útoku v Bostonu, bylo toto chování detekováno jako „profil teroristy“ a rodinu přišla vyšetřovat skupina policistů z protiteroristické jednotky.
Můžete si stáhnout brožuru o tom, jak to vypadá s internetem a mobilními sítěmi v Barmě (Myanmaru). Nutno podotknout, že v Barmě momentálně probíhají pogromy.
Americký federální soudce William Pauley nevyhověl požadavku vlády, aby odložil slyšení v případu, kde ACLU napadá masivní sběr metadat, který firma Verizon provozovala ve prospěch NSA. Vláda chtěla získat více času na to, aby mohla z utajovaných materiálů vybrat, co lze před soudem zveřejnit (viz přípis).
Britský premiér Cameron plánuje ještě do konce tohoto roku spustit celostátní internetový filtr, který bude blokovat přístup k veškeré pornografii. Kdo bude chtít omezení zrušit, bude o to muset explicitně požádat.
Kryptolog Karsten Nohl oznámil, že se mu po tříletém úsilí podařilo odhalit díru v zabezpečení SIM karet (k průlomu stačí „správná“ SMS). Zhruba osmina SIM na světě je tak ohrožena například odposlechy, odesíláním Premium SMS nebo ovlivněním mobilního bankovnictví.
Tato věc zajímá „nejvyššího šéfa tajných služeb“ (DNI) Jamese Clappera. Záležitost vysvětluje Robert Litt, který ve své zprávě také ujišťuje, že tajné služby nevyužívají své schopnosti ke krádežím obchodních informací ani k represím proti občanům kteréhokoli státu.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.