Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Ve floridském ostrovním městě Longboat Key jsou na obou příjezdových silnicích nainstalovány kamery snímající registrační značky všech projíždějících vozidel. Ty se hned porovnávají s údaji v databázích, ale i pokud není nic nalezeno, fotografie je uchována po dobu 10 let.
Pracujete v telekomunikacích nebo se o tento obor zajímáte? Minimálně v začátcích budete narážet na spousty neznámých zkratek a termínů – pak oceníte oborový výkladový slovník. Proto vzniká Free Telco Dictionary, který vám umožní na jedno kliknutí zjistit význam jednotlivých pojmů. A pokud jste ostřílení profesionálové, můžete pomoci s rozšiřováním tohoto slovníku, který je vydán pod svobodnou licencí GNU FDL.
Organizace Wikileaks uvolnila další obří balíky zašifrovaných dat (celkem asi 400 GB) a vybízí k jejich stahování a dalšímu sdílení. Data jsou zašifrována pravděpodobně algoritmem AES-256. O tom, co v datech je, se zatím jen spekuluje.
Německé úřady považují Bitcoin za „soukromé peníze“. Při zisku (kladném rozdílu mezi prodejem a nákupem) z jejich držení po dobu do 1 roku se z něj musí zaplatit daň (podobně jako třeba v případě akcií).
David Miranda, partner novináře Glenna Greenwalda, který psal články na základě informací poskytnutých Edwardem Snowdenem, byl zadržen na letišti Heathrow při své cestě do Brazílie. Po devíti hodinách byl propuštěn, byl mu však zabaven telefon, kamera, paměťové karty a další elektronika.
Při vnitřním auditu agentury NSA v květnu 2012 bylo zjištěno 2776 případů (za poslední rok), kdy agentura získávala soukromá data neoprávněně. Počet incidentů měl během jednotlivých čtvrtletí stoupající trend.
Pod záminkou boje proti softwarovému pirátství lze potlačovat nejen nepohodlné politické názory, ale i konkurenci v podnikání. Microsoft do svých DMCA žádostí o vyřazení z výsledků vyhledávání Googlem přidává i žádosti na vyřazení odkazů na torrenty OpenOffice.
Po firmě Lavabit končí i další služba šifrované pošty: Silent Mail. Jedná se o službu, na jejímž rozjezdu se podílel Phil Zimmermann, tvůrce šifrovací technologie PGP. Již v minulosti Jon Callas ze Silent Circle mj. řekl: „Existuje až příliš mnoho úniků informací a metadat včleněných do samotných e-mailových protokolů.“ Zkrátka i pouhý přístup vlády k metadatům považuje za hrozbu pro soukromí; ostatní šifrované služby Silent Circle zůstávají v provozu.
Finanční regulátor státu New York (NYSDFS) si předvolal 22 subjektů, které „mají něco společného“ s měnou Bitcoin. Podle něj by se na bitcoinové operace měly uplatňovat veškeré regulace a licencování jako na jiné měny.
Jak zařídit „personalizovanou reklamu“ ve fyzickém světě? Na Internetu lze použít cookies, reklamní obrazovky mohou mít zase Bluetooth nebo WiFi skener a sledovat MAC adresy, které zařízení jako třeba telefony se zapnutými příslušnými protokoly kolem sebe šíří.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.