Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
V Německu odsoudili jednoho uživatele, který v síti podobné Toru dělal obdobu exit node. Přeposlal totiž zašifrovanou písničku (sám nemohl technicky vědět, co se v paketu skrývá).
Sohrab Ahmari se zamýšlí nad současným vývojem na amerických univerzitách. Podle něj se stávají čím dál autoritativnější, a místo aby byly kolébkou svobody projevu, stávají se jejím hrobem. Utápějí se v boji proti politicky nekorektnímu vyjadřování, údajnému sexismu, resp. obecně nekonformní mluvě.
Na serveru Novinky.cz, a patřící vydavateli deníku Právo (!), se objevil článek o tom, jak si Češi sami víceméně dobrovolně ukrajují ze svobod, které získali po pádu komunistického režimu.
Britský premiér David Cameron připravil nový předpis, který nařídí povinnou instalaci filtru pro přístup k pornografii na počítači. Při nákupu počítače nebo uzavírání smlouvy s ISP bude muset každý odpovědět, zda má děti – a pokud odpoví „ano“, bude mu do počítače nainstalován filtr blokující přístup k pornografii.
Australská vláda oznámila, že nebude zavedena povinná cenzura Internetu. Nicméně to neznamená, že by byl podobným věcem nadobro konec. Už nyní velcí ISP provádějí „dobrovolnou“ filtraci, nyní bude policie „asistovat“ i těm menším.
Článek na EFF se zabývá tématikou firem vyvíjejících a prodávajících zero-day exploity. Firma VUPEN tvrdí, že má funkční 0-day na všechny rozšířené webové prohlížeče, Word, Adobe Reader, iOS a Android; exploit na Chromium demonstrovala. Cena exploitu se pohybuje v řádu 100.000 USD.
V USA se používají elektronické přístroje umožňující volit bez použití volebních lístků. Jak se ale ukázalo, kvůli chybné kalibraci dotykového displeje zasahovala u některých přístrojů detekční oblast pro Obamu až do zobrazeného tlačítka pro Romneyho. Nancy z Topeky ve státě Kansas (jejíž manžel se s problémem setkal) se obává, že pokud si voliči problému nevšimli, mohl být jejich hlas zmanipulován, a že mohlo jít dokonce o záměr.
V Rusku vstoupil v účinnost zákon, kterým úřady mohou i bez souhlasu soudu nařizovat blokaci přístupu k určitým webům. Blokační seznam bude spravovat úřad Roskomnadzor. Podle průzkumu podporuje tuto cenzuru 62 % dotazovaných Rusů, jen 16 % s ní nesouhlasí.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.