Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Podle aktuálních zjištění ACLU jen malá část bezpečnostních složek žádá o souhlas soudu se sledováním mobilních telefonů. Drtivá většina sleduje mobily bez tohoto souhlasu. Na druhou stranu existuje nemálo agentur (více než těch, které mají soudní souhlas), které mobily nesledují vůbec.
The New York Times publikoval Tréninkový manuál pro sledování mobilů, který získala ACLU. Může samozřejmě posloužit i pro porozumění tomu, co všechno lze skrze mobilní telefon o jeho uživateli zjistit.
Americký soud rozhodl, že lze žalovat USA za neoprávněné prohledávání na hranicích. Rozhodl na základě žaloby podané ACLU jménem Davida Maurice House, vědce z MIT, který byl kvůli svým vazbám na Bradley Manning Support Network zadržen na hranicích a byly mu zabaveny a prohledány elektronické přístroje.
Město Boston bylo odsouzeno k zaplacení odškodného ve výši 170 tisíc USD muži, který byl zatčen a uvězněn za to, že natáčel policejní zásah. Podle soudu bylo takové natáčení v souladu s Prvním dodatkem ústavy USA.
Britský student napsal na Twitter poté, co na hřišti zkolaboval jeden fotbalista: „LOL. Fu*k Muamba. He's dead!!!“. Teď půjde do vězení za podněcování rasové nenávisti.
Zhruba 20 000 žáků ve městě Vitória da Conquista bude nosit zvláštní trička vybavené mikročipy, které umožní sledování dětí. Čipy vydrží praní i žehlení. Údajně má jít o ochranu před záškoláctvím. Místní vláda investovala do sledovacího systému 700 000 USD. Více na: BBC News a Deník.cz.
Nová japonská technologie pro bezpečnostní kamery dokáže rozpoznávat obličeje v reálném čase, a to rychlostí až 36 milionů obličejů za sekundu. Kdokoli, kdo před takovou kamerou kdy projde, je (za předpokladu splnění technických podmínek) zaindexován pro pozdější vyhledávání.
V rámci vrcholící kampaně před prezidentskými volbami a v reakci na události posledních dnů, navrhl francouzský prezident Sarkozy, aby se za prohlížení webů s „teroristickým obsahem“ zavíralo do vězení. „Neříkejte mi, že to nejde. Co jde u těch (webů) pro pedofily, mělo by jít i u těch pro ty, kdo se cvičí na terorismus a pro jejich podporovatele“, dodal Sarkozy.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.