Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.
Neobvyklá forma cenzury se objevila v Izraeli. Tamní parlament schválil zákon, který v reklamách zakazuje příliš hubené modelky. „V Izraeli se na reklamách nebudou smět objevit modelky s BMI pod 18,5 bodu nebo osoby, které vypadají, že takovou hodnotu BMI mají.“ Píší na Shekel.cz
Kanadská policie navrhla (ve třech variantách) zavedení nové „internetové daně“, z níž by se financovalo získávání provozních a lokalizačních údajů a instalace odposlechů (doposud placené z běžných provozních prostředků policie). Vláda zatím návrhy odmítla, vlastní řešení nenabídla.
Britská vláda plánuje využít bezpečnostní kamery (s rozpoznáváním registračních značek – ANPR) k zajištění, aby do aut bez povinného ručení nebo bez placení silniční daně nemohlo být natankováno palivo. Pumpaři, kteří to již nyní „schytávají“ kvůli vysokým cenám paliv, jsou ostře proti, protože se tím dále zvýší riziko konfliktních situací.
Dánská policie udržuje seznam domén s dětskou pornografií a ISP je mohou (dobrovolně) blokovat. Omylem se jim podařilo zablokovat na 8000 stránek, včetně Googlu a Facebooku.
Velká Británie chce ve významné míře přenést funkci represivní moci na soukromé bezpečnostní agentury. Mělo by se jednat i o takové činnosti, jako je vyšetřování trestných činů nebo zadržování podezřelých.
Co je to publikování?
Co je to publikování? Nepočítám sem násilí, kdy bys město zasypal letáky nebo nahnal lidi do místnosti a tam je donutil číst svoje bláboly. Vydat přece můžeš cokoli, ale aby ta informace měla nějaký dopad, musí tu být vůle na straně příjemce – někdo si ty noviny musí chtít koupit nebo musí chtít kliknout na tvoji webovou stránku. Ona publikovaná informace dorazí tak jen k těm, kdo ji chtějí přijímat. A ostatní jim do toho nemají, co kecat – je to pouze věc šiřitele a příjemce informace. Je to podobný případ, jako kdyby se dva lidé sešli v parku na lavičce a o něčem si povídali. Přece jim taky nikdo nebude nakazovat, o čem si smějí povídat. Nebo ano? A v případě webu se ti lidé nescházejí osobně, ale virtuálně, nesedí na lavičce, ale připojí se ke společnému serveru… princip je ale stejný.