Jinak ty značky jsou celkem profláknuté – takže si nemyslím, že by je někdo nosil omylem a nevědomky tak někoho podporoval. Takže ta kampaň je na nic a akorát ji zaplatíme z daní. Navíc na některé lidi to bude fungovat jako reklama a zboží těchto značek si koupí právě proto – aby rebelovali proti vládním letákům.
Přijde mi absurdní, že vláda takhle poškozuje některé firmy/značky, i když jim žádné porušení zákona neprokázala (pokud ano, tak je můžou zakázat prodávat, případně i nosit, ale ne proti nim dělat kampaň), zatímco jiné „diskriminační“ kampaně Evropský svaz zakázal – např. Buy Irish (V rámci kampaně byly rozšiřovány letáky, které měly u spotřebitelů podnítit zájem o domácí výrobky).
V eurokomunismu se tedy do volného trhu zasahovat smí, ale jen tehdy, pokud se to hodí těm nahoře.
Jak by asi dopadla nevládní kampaň, která by kritizovala určité firmy za to, že korumpují unijní politiky? Kampaň by byla nebyla vedena na základě rozhodnutí soudu nebo prokazatelných důkazů – stejně jako kampaň proti „nacistickým“ značkám.
V rámci „boje proti terorismu“ pokračuje EU v omezování svobod místních obyvatel. V únoru se Evropská komise chystá představit konkrétní návrhy – jde mj. o předplacené SIM a platební karty. Podle českého ministra financí Andreje Babiše prý „Česká republika podobná opatření podporuje“.
Bylo objeveno, že SSH server ve firewallech se systémem FortiOS obsahoval v letech 2012-2014 hardcodované heslo. Chyba byla před rokem a půl tiše opravena, ovšem protože na opravu nebylo upozorněno jako na bezpečnostní, spousta lidí neaktualizovala.
Bylo zjištěno, že firewally/VPN koncentrátory s Juniper ScreenOS obsahují dva backdoory: tajné SSH heslo "<<< %s(un='%s') = %u" (aby se to při auditu ztratilo mezi formátovacími řetězci pro printf) a PRNG session klíčů, který prozrazuje svůj seed. První umožňuje přihlášení roota, druhé pasivní odposlech.
V Británii začne platit nový autorský zákon, píše BoingBoing. Nově se týká i „designer objects“. Nebude tak možné například bez povolení publikovat fotografie nábytku.
Notebooky Dell mají ve Windows předinstalovanou certifikační autoritu eDellRoot umožňující podepisovat libovolné certifikáty. Zjistilo se, že z počítačů lze extrahovat privátní klíč k tomuto certifikátu, který je na všech strojích stejný. Totéž dělalo dříve Lenovo, u něj navíc BIOS detekoval reinstalaci Windows a software nahrál zpátky. Ars.
Ministři vnitra a spravedlnosti zemí EU v pátek vyzvali Evropskou komisi k většímu omezení nebankovních plateb, jako jsou „virtuální“ měny (krypto-měny typu Bitcoin), zlato a další vzácné kovy a předplacené karty.
Záminkou omezení svobod a větších zásahů do soukromí je tentokrát terorismus.
Kdo ale od teroristů kupuje (nevirtuální) ropu a dodává jim (nevirtuální) zbraně?
Pátý dodatek americké ústavy zaručuje právo nevypovídat (proti sobě a svým blízkým). Spory se vedou o tom, zda se toto právo týká i nevydání hesel nebo neodšifrování dat (Nejvyšší soud v USA o tom zatím nerozhodoval).
Pensylvánský soudce Mark Kearney v jednom aktuálním případu rozhodl, že právo nevypovídat takto uplatnit lze (šlo o dešifrování dat v telefonech obviněných).
Jakkoli tato zpráva může vyznívat pozitivně, právo nevypovídat se v USA netýká obchodních záznamů (obviněné zachránilo tedy jen to, že soudce považoval data v telefonech za jejich osobní).
Kdyby tam radši vyvěsili
Kdyby tam radši vyvěsili Software Freedom Day (bude už brzo – 18 září).
Jinak ty značky jsou celkem profláknuté – takže si nemyslím, že by je někdo nosil omylem a nevědomky tak někoho podporoval. Takže ta kampaň je na nic a akorát ji zaplatíme z daní. Navíc na některé lidi to bude fungovat jako reklama a zboží těchto značek si koupí právě proto – aby rebelovali proti vládním letákům.
Přijde mi absurdní, že vláda takhle poškozuje některé firmy/značky, i když jim žádné porušení zákona neprokázala (pokud ano, tak je můžou zakázat prodávat, případně i nosit, ale ne proti nim dělat kampaň), zatímco jiné „diskriminační“ kampaně Evropský svaz zakázal – např. Buy Irish (V rámci kampaně byly rozšiřovány letáky, které měly u spotřebitelů podnítit zájem o domácí výrobky).
V eurokomunismu se tedy do volného trhu zasahovat smí, ale jen tehdy, pokud se to hodí těm nahoře.
Jak by asi dopadla nevládní kampaň, která by kritizovala určité firmy za to, že korumpují unijní politiky? Kampaň by byla nebyla vedena na základě rozhodnutí soudu nebo prokazatelných důkazů – stejně jako kampaň proti „nacistickým“ značkám.