Žádná taková povinnost není*, je to tvůj majetek a když ho budeš chtít nechat chátrat, tak je to tvoje věc. To o čem mluvíš (zaplevelení cizích pastvin) je normální poškozování cizí věci (tzn. zásah do vlastnického práva někoho jiného) a bude se to řešit, až někoho poškodíš. Není potřeba k tomu zavádět nějaké nové pravidlo typu „člověk se má o svůj majetek starat“. Když si nechám shnít barák, tak je to jen a jen moje věc (za předpokladu že se třeba nerozvalí na sousedův pozemek).
Navíc zásah vůči tomu majiteli má opodstatnění jen jako kompenzace tomu druhému majiteli (např. mu bude muset zaplatit škodu případně nějakou pokutu navíc), ale nelze do toho zatahovat třetí osobu (squatery) a říkat, že když osoba A poškodila osobu B, smí osoba C poškodit majetek osoby A.
*) resp. možná v nějakém právním řádu existuje, ale nejde logicky obhájit
iDnes píše o problémech, které mohou potkat každého, kdo v Londýně pořizuje fotografie veřejných míst. Fotografující lidé se mohou těšit na sledování, kontrolu paměťové karty (případně i její vymazání) nebo dokonce i zadržení a výslech.
Vydavatelství CPress Media a.s. čelí žalobě za neodstranění diskusních příspěvků na serveru FinExpert.cz. Žalobcem je firma PROLUX Consulting Int. s.r.o., které se nelíbí, jakým způsobem se účastníci diskuse vyjadřovali o její činnosti.
Nad nesmyslností nařízení Evropského parlamentu a rady č. 593/2008, které říká, že obchod přes hranice členských států se řídí právem platným v zemi zákazníka, se pozastavuje Lukáš Jelínek.
Úřad Ústeckého kraje musí zaplatit náklady soudního řízení, které proti němu vedlo sdružení Děti Země kvůli odpírání poskytnutí informace (související s výrokem bývalého hejtmana Šulce). Úřad vydal informaci až po podání žaloby proti němu, přechozí žádost, stejně jako tři příkazy Ministerstva vnitra, úřad ignoroval.
Firma e-Fractal s.r.o., u které si pražský primátor Pavel Bém objednal audit projektu OpenCard, sídlí na stejné adrese jako jedna z kontrolovaných firem, Grand Princ a.s. Může to být jen náhoda, nicméně stín pochybností zůstává...
Poněkud starší zpráva (15. ledna 2009), ale pro informaci, že se o našich problémech píše i jinde: Mark Glaser na MediaShift píše blokaci nevinných technických blogů českým Vodafonem. Jak jinak, než společně s IWF a pod záminkou ochrany před dětskou pornografií.
The New York Times píší o tom, jak americká vláda stále intenzivněji sleduje sociální sítě jako je Facebook, Twitter nebo MySpace. V říjnu např. FBI prohledávala byt muže podezřelého z toho, že přes Twitter organizoval protesty během setkání G-20 v Pittsburghu.
Zástupci Kalifornské univerzity v San Franciscu varovali šest set pacientů, že jejich zdravotní záznamy asi unikly, jelikož jejich doktor podlehl rhybářskému útoku (phishingu). V srpnu obdržel onen nejmenovaný lékař e-mail, který se tvářil, jako že je od IT pracovníků univerzity… Více na The Register.
Definitivně rozhodnuto. Uživatelům Windows v EU se při instalaci zobrazí seznam dvanácti webových prohlížečů řazených dle popularity, přičemž prvních pět jich bude náhodně. Stíhání Microsoftu za zneužití dominantního postavení na trhu bylo zastaveno.
Právo
Žádná taková povinnost není*, je to tvůj majetek a když ho budeš chtít nechat chátrat, tak je to tvoje věc. To o čem mluvíš (zaplevelení cizích pastvin) je normální poškozování cizí věci (tzn. zásah do vlastnického práva někoho jiného) a bude se to řešit, až někoho poškodíš. Není potřeba k tomu zavádět nějaké nové pravidlo typu „člověk se má o svůj majetek starat“. Když si nechám shnít barák, tak je to jen a jen moje věc (za předpokladu že se třeba nerozvalí na sousedův pozemek).
Navíc zásah vůči tomu majiteli má opodstatnění jen jako kompenzace tomu druhému majiteli (např. mu bude muset zaplatit škodu případně nějakou pokutu navíc), ale nelze do toho zatahovat třetí osobu (squatery) a říkat, že když osoba A poškodila osobu B, smí osoba C poškodit majetek osoby A.
*) resp. možná v nějakém právním řádu existuje, ale nejde logicky obhájit