Firma nemá povinnost poskytovat zaměstnancům Internet (aspoň ne obecně, teoreticky by to mohlo být v pracovní smlouvě) a když se tak rozhodne, může poskytnout jen část. Typicky podle toho, co zaměstnanec potřebuje k práci.
Sledování je dost otázka. Pokud zaměstnavatel předpokládá, že zaměstnanec pracuje (celkem legitimní předpoklad), pak je asi celkem legitimní ho kontrolovat. Z i pochopitelné, pokud je placen od hodiny. A pokud to má i v pracovním řádu, se kterým zaměstnanec souhlasil...
Zkusím analogii. Zaměstnavatel jde k zaměstnanci do kanceláře (asi většinou celkem legitimní) a chce se ho zeptat, co dělá, protože se mu nelíbí jeho pracovní výkon. A zaměstnanec tam bude zrovna s ženskou. Je to narušení soukromí?
Nizozemská policie si vyžádala poskytnutí vzorků DNA od 8080 mužů žijících v okruhu 5 km od místa znovuotevřeného případu znásilnění a vraždy 16leté dívky z roku 1999. Cílem není identifikovat jen pachatele, nýbrž i jeho příbuzné. Nikdo prý nebude k poskytnutí nucen a policie slibuje vzorky po použití zničit.
První státní základní škola, Františky Plamínkové v Praze, zavádí školní stejnokroje. Uvažuje se o rozšíření i do dalších škol. Jeden komplet (mikina a šest polokošil) vyjde na 2000 korun, první dávku financuje město, další si rodiny budou muset kupovat sami.
Aktualne.cz píše o moderních trendech v boji se silničním pirátstvím. Zmiňuje například omezovač rychlosti, který řidiči prostě nedovolí zrychlit nad povolenou rychlost, nebo o instalování rušiček mobilních telefonů do automobilů.
Britská policie přiznala, že její systém pro sledování pohybu vozidel není plně funkční. I tak je do systému zapojeno asi 5000 kamer, jejichž umístění policie tají. Za posledních 6 let bylo v systému nashromážděno více než 7 miliard záznamů.
Britská tradice přenášet utajované dokumenty tak, aby je novináři mohli vyfotografovat, přinesla zjištění ohledně plánů na zadržení Juliana Assange. Dokument v režimu utajení „Vyhrazeno“ obsahoval mj. informaci, že „Assange musí být bezpodmínečně zadržen“. Policie následně uvedla, že se to mělo vztahovat k situaci, kdy Assange opustí ekvádorské velvyslanectví.
Jediné firmě, která směla v Norsku shromažďovat údaje o uživatelích sdílejících obsah, vypršela licence od tamního úřadu pro ochranu osobních údajů. Nová licence již udělena nebyla a firma neuspěla ani s odvoláním proti rozhodnutí úřadu. Žádný soukromý subjekt tedy nyní nesmí shromažďovat údaje o „sdílečích“.
No a?
Firma nemá povinnost poskytovat zaměstnancům Internet (aspoň ne obecně, teoreticky by to mohlo být v pracovní smlouvě) a když se tak rozhodne, může poskytnout jen část. Typicky podle toho, co zaměstnanec potřebuje k práci.
Sledování je dost otázka. Pokud zaměstnavatel předpokládá, že zaměstnanec pracuje (celkem legitimní předpoklad), pak je asi celkem legitimní ho kontrolovat. Z i pochopitelné, pokud je placen od hodiny. A pokud to má i v pracovním řádu, se kterým zaměstnanec souhlasil...
Zkusím analogii. Zaměstnavatel jde k zaměstnanci do kanceláře (asi většinou celkem legitimní) a chce se ho zeptat, co dělá, protože se mu nelíbí jeho pracovní výkon. A zaměstnanec tam bude zrovna s ženskou. Je to narušení soukromí?