Praktiky mají různé. Viz třeba Aféru Gorila na Slovensku. Záleží na konkrétních případech. Počínaje obyčejným vniknutím do bytu/domu (nezabezpečené, s obyčejným zámkem nebo něčím jiným, co lze snadno překonat), přes jiné formy infiltrace (např. s pomocí majitele v případě nájemních bytů), "převléknutí se" za někoho (umělá porucha telefonní linky, na "opravu" přijde vyměněný technik apod.), až po mikrovrty skrz zeď a instalaci zvenku (v případech, kdy není šance se dostat dovnitř). Pokud nejde nic z toho, lze ještě do určité míry odposlouchávat přes chvění okenních skel nebo skrz zdi (při vhodném materiálu).
Jde samozřejmě dost o to, do jaké míry si člověk všímá neobvyklých aktivit okolo něj. Kdo nedělá nic nekalého a věří tomu, že v takovém případě se o něj ani nikdo zajímat nebude, obvykle příliš tyto věci neřeší a dostat k němu štěnice je snadné. V opačném případě je to mnohem těžší a navíc když už se něco nainstaluje, nemusí to přinášet ovoce, protože kdo s odposlechem do určité míry počítá, přizpůsobí se (viz kapříci, králíci apod.). Ale jsou i opačné extrémy :-D
Nizozemská policie si vyžádala poskytnutí vzorků DNA od 8080 mužů žijících v okruhu 5 km od místa znovuotevřeného případu znásilnění a vraždy 16leté dívky z roku 1999. Cílem není identifikovat jen pachatele, nýbrž i jeho příbuzné. Nikdo prý nebude k poskytnutí nucen a policie slibuje vzorky po použití zničit.
První státní základní škola, Františky Plamínkové v Praze, zavádí školní stejnokroje. Uvažuje se o rozšíření i do dalších škol. Jeden komplet (mikina a šest polokošil) vyjde na 2000 korun, první dávku financuje město, další si rodiny budou muset kupovat sami.
Aktualne.cz píše o moderních trendech v boji se silničním pirátstvím. Zmiňuje například omezovač rychlosti, který řidiči prostě nedovolí zrychlit nad povolenou rychlost, nebo o instalování rušiček mobilních telefonů do automobilů.
Britská policie přiznala, že její systém pro sledování pohybu vozidel není plně funkční. I tak je do systému zapojeno asi 5000 kamer, jejichž umístění policie tají. Za posledních 6 let bylo v systému nashromážděno více než 7 miliard záznamů.
Britská tradice přenášet utajované dokumenty tak, aby je novináři mohli vyfotografovat, přinesla zjištění ohledně plánů na zadržení Juliana Assange. Dokument v režimu utajení „Vyhrazeno“ obsahoval mj. informaci, že „Assange musí být bezpodmínečně zadržen“. Policie následně uvedla, že se to mělo vztahovat k situaci, kdy Assange opustí ekvádorské velvyslanectví.
Jediné firmě, která směla v Norsku shromažďovat údaje o uživatelích sdílejících obsah, vypršela licence od tamního úřadu pro ochranu osobních údajů. Nová licence již udělena nebyla a firma neuspěla ani s odvoláním proti rozhodnutí úřadu. Žádný soukromý subjekt tedy nyní nesmí shromažďovat údaje o „sdílečích“.
Praktiky mají různé. Viz
Praktiky mají různé. Viz třeba Aféru Gorila na Slovensku. Záleží na konkrétních případech. Počínaje obyčejným vniknutím do bytu/domu (nezabezpečené, s obyčejným zámkem nebo něčím jiným, co lze snadno překonat), přes jiné formy infiltrace (např. s pomocí majitele v případě nájemních bytů), "převléknutí se" za někoho (umělá porucha telefonní linky, na "opravu" přijde vyměněný technik apod.), až po mikrovrty skrz zeď a instalaci zvenku (v případech, kdy není šance se dostat dovnitř). Pokud nejde nic z toho, lze ještě do určité míry odposlouchávat přes chvění okenních skel nebo skrz zdi (při vhodném materiálu).
Jde samozřejmě dost o to, do jaké míry si člověk všímá neobvyklých aktivit okolo něj. Kdo nedělá nic nekalého a věří tomu, že v takovém případě se o něj ani nikdo zajímat nebude, obvykle příliš tyto věci neřeší a dostat k němu štěnice je snadné. V opačném případě je to mnohem těžší a navíc když už se něco nainstaluje, nemusí to přinášet ovoce, protože kdo s odposlechem do určité míry počítá, přizpůsobí se (viz kapříci, králíci apod.). Ale jsou i opačné extrémy :-D