Docela mě v tomhle kontextu překvapuje, že ještě neprosadili zákaz prodeje cigaret…
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).
Novela čínského trestního zákoníku legalizuje praxi věznění lidí bez soudu. Policie bude se souhlasem prokurátora oprávněna v poměrně široké škále případů (např. u podezřelých z ohrožování bezpečnosti státu, terorismu nebo korupce) věznit lidi, aniž by o tom informovala jejich blízké.
Australskou sněmovnou projde za široké politické podpory zákon, který kromě jiného zavádí tuhou cenzuru Internetu. Nic na tom nezměnil ani negativní postoj sněmovního výboru pro kybernetickou bezpečnost, který navrhuje nejprve opravit závažné chyby přijímaného návrhu.
Zejména křesťansky ladění europoslanci chtějí v EU prosadit omezení nakupování v neděli. „Nezužoval bych to jen na křesťanskou otázku. Jde obecně o duševní hygienu. Člověk by mohl čas trávit užitečnějšími věcmi než nakupováním. Když jsme bez nedělního nakupování vydrželi před dvaceti lety, vydrželi bychom to opět.“ (Jan Březina, KDU-ČSL)
V Kanadě se nyní schvaluje zákon, který umožní kterémukoli policistovi „za výjimečných okolností“ získávat bez soudního souhlasu v libovolném množství informace jako IP adresy, osobní údaje, telefonní čísla, IMEI apod. uživatelů telekomunikačních služeb.
Peníze až na prvním místě
To mě zase vůbec nepřekvapuje. Klíčem je odpověď na otázku: „za co se dají inkasovat peníze?“ (ať už oficiální daně nebo neoficiální všimné).
Z „úsporných“ zářivek plynou daně a všimné, byť zase tak moc úsporné nejsou a obsahují rtuť. Z obyčejných rtuťových teploměrů se toho moc vytřískat nedá, zato z těch drahých elektronických ano (byť často nefungují nebo jsou nepřesné). Prodej tabáku je taky spolehlivým zdrojem pro politiky a úředníky. Z prodeje drog se zase oficiálně nic vytřískat nedá (mafie není zvyklá platit daně a dobrovolně to dělat nebude). Tak se to dá dělat leda neoficiálně – viz třeba: Drogy, CIA, teroristé (tisk z té doby je vůbec zajímavé čtení – Afghánistán, terorismus, zahraniční politika…). Podobně je to s Microsoftem – pokutovat ho znamená peníze, ovšem přihrát mu státní zakázku nebo podepsat smlouvu o strategické spolupráci rovněž. Politika v EU bohužel postrádá jakoukoli koncepci a filosofii – jediným motivem jsou majetkové zájmy zdejší nomenklatury (a v pozadí stojících struktur).